Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

šířit neskonale rychleji a pružněji (tisky do roku 1500 se nazývají prvotisky - latinsky inkunábule).

 V renesanci se objevuji nepřehlédnutelné snahy o reformaci církve. Tato hnutí vyprovokovala nezadržitelný proces nápravy římské

církve a ve svém důsledku vedla k omezení její moci (připomeňme reformaci v Německu a M. Luthera (1483 - 1546).

 Pro renesanční a italskou kulturu zvlášť je charakteristická inspirace antickou kulturou. Renesance totiž hledala nějaký vzor, o nějž

by mohla opřít svou další existenci, ale ve středověku, proti němuž se postavila do opozice, ho celkem logicky hledat nemohla. A tak
byla pozornost obrácena do starověké Římské říše a do starověkého Řecka. V té souvislosti by bylo vhodné si pamatovat: renesance
nevznikla proto, aby se oživil duch antiky, ale lidé se obracejí k antice proto, že vzniká renesance.

 Samotný pojem renesance pochází z italského "rinascitá dell arte antice"- tedy znovuzrození či obrození antického umění. Tento

pojem poprvé použil italský malíř a především životopisec Giorgio Vasari, který takto ohodnotil uměni Apeninského poloostrova v
15. - 16. stoleti.

základní rysy humanismu (a vzájemný vztah s renesancí)

Aby později nedocházelo k jakýmkoliv nejasnostem, je třeba si nejprve vysvětlit oba pojmy. Renesance je definována jako

etapa ve vývoji evropské společnosti (jedná se tedy o období historické, o celý dobový umělecký a životní styl). Humanismus je soustava
názorů či ještě lépe životní program, jenž představoval základní proud v období renesance. Můžeme ale také říci, že humanismus
představoval jen jednu ze složek renesančního úsilí.

Je třeba si uvědomit, že renesance představovala po všech stránkách návrat k racionalismu a antropocentrismu. Tím, že svými

projevy a rysy dala na srozuměnou, že v centru pozornosti musí být člověk a jeho schopnosti, a ne Bůh a lidská pokora, tím se shodovala
s humanismem a napomohla tak jeho obrovskému rozmachu. Čili je třeba si neustále uvědomovat vzájemnou provázanost a podmíněnost.

•

Slovo humanismus pochází z latinského humanus = lidský

•

Jak již původ slova napovídá, zájem byl obrácen od Boha k člověku jakožto jedinci, jakožto individualitě, která má právo na svobodné
myšleni a jednání, ale současně je za své konání zodpovědná.

•

Humanisté zdůrazňovali přirozenou rovnost všech lidí před Bohem.

•

Byla preferována individuální zkušenost, která pramení z praktického jednání člověka.

•

A nyní velice důležitý aspekt - humanismus zdůrazňoval moc a sílu lidského rozumu v poznávání okolního světa. Tedy racionalismus
nade vše !

Jestliže již nyní víme, že humanismus je mozaika názorů či ideový proud renesančního období, měli bychom ještě pro úplnost

dodat, že omezovat humanismus jen na 14. - 16. století není zcela přesné. V širším pojetí lze některé rysy humanismu (v němž je za střed
světa pokládána osobnost člověka) registrovat již ve starověku (například ve filozofii, v literatuře). Teprve v renesanci se humanismus jako
životní program projevil naplno a v celé své síle.