Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Latinská tvorba Českých humanistů nedosáhla většího ohlasu – ačkoliv má tato literatura mnohdy upřímně vlastenecký ráz, její

učenecký charakter omezuje okruh čtenářstva a dílo bylo čteno jen nejvzdělanějšími vrstvami (v Čechách byla jakýmsi centrem latinské
vzdělanosti královská kancelář v Praze, na Moravě kancelář olomouckých biskupů). Představitelé latinského humanismu (jednalo se
především o katolíky) se zpočátku soustřeďovali na pěstování vytříbené latiny klasického starověku, kromě toho udržovali živé kontakty
s předními představiteli evropského humanismu.

RENESANČNÍ UMĚNÍ U NÁS

latinský humanismus

Jan Z RABŠTEJNA (1437 - 1473) - jeden z prvních českých humanistických spisovatelů, jenž nabyl vzdělání v Itálii a pro Jiřího z
Poděbrad vykonával diplomatické služby. Nakonec, když i jemu hrozila klatba, odešel z královských služeb, a to paradoxně na stranu jeho
protivníka, uherského krále Matyáše.
Dialogus (1469) - latinská rozprava, v níž polemizují tři katoličtí šlechtici s Janem z Rabštejna o politice a o postavení krále Jiřího z
Poděbrad. Rabštejn vychvaluje v rozmluvě Čechy, jejich ctnosti, věrnost i plnění daného slova, současně odmítá válku. Dialogus je svou
formou učenecké argumentace ještě jednou nohou ve středověku, na druhou stranu Rabštejn uvádí již v hojné míře antické spisovatele a
ani pravidla humanistické poetiky mu nejsou neznámá.

Bohuslav HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC (asi 1461 - 1510) - přední představitel latinského humanismu u nás, příslušník staré
šlechtické rodiny, horlivý katolík. Během studií v Itálii získal doktorát církevního práva, kariéře, ale nakonec, po různých peripetiích, se
uzavřel do samoty na svém hradu Hasištejnu, knihovnou antických autorů, psal svá díla a vedl bohatou korespondenci s téměř celým
tehdejším humanistickým světem (a přitom předtím cestoval, byl dokonce až v Africe). Bohuslav Hasištejnský je skutečně básníkem
evropského formátu, získal mezi učenci v mnoha zemích věhlas, avšak doma zůstal bez jakéhokoliv podstatného vlivu.
Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů (asi 1493) - latinská moralizující báseň, v níž autor dává najevo svou nelibost nad mravním
úpadkem v rodné zemi, obviňuje zejména šlechtu pro její rozmařilý a požitkářský způsob života.
O ubohosti Čech - opět latinská báseň, zpracovává obdobné téma.
další traktáty - O lidské bídě, O lakomství

V některých publikacích se lze dočíst, že postoj Hasištejského k vlastnímu národu byl velice kritický, ba někdy až přezíravý. Možná
že jako katolík se nemohl ztotožnit se silnou tradicí husitství, možná i proto spojoval svou tvorbu se zahraničím. Snad jen pro zajímavost je
možné uvést jeden z momentů v životě Bohuslava Hasištejského. Původně byl přítelem Viktorina Kornela ze Všehrd, představitele národního
humanismu, ale ve chvíli, kdy začal kvůli své kariéře až příliš horlivě zastávat církevní zájmy, se objevila jako reakce na tyto snahy anonymní
báseň Papae mastex (Bič na papeže). Hasištejský se domníval, že autorem je jeho přítel, a tak došlo k ostré reakci a následně k trvalému
rozchodu.