Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

původ názvu
Adjektivum barokní bylo užíváno klasicistickými autory v 18. století ve spojitosti s něčím směšným, přemrštěným nebo bizarním.
Teprve kulturní historik Jacob Burckhardt použil kolem poloviny 19. století substantivum baroko jako název, jenž postihuje kulturu celé epochy.
Dosud nevyjasněný je samotný původ slova - nejčastěji se setkáváme s vysvětlením, že jde o portugalské slovo „barroco", jímž klenotníci
označovali velké perly nepravidelných tvarů. V češtině můžeme užívat bud' pojmu to baroko, nebo ten barok (v tom případě bude genitiv
baroku).

charakteristické rysy baroka

 Všechny atributy baroka jsou vlastně dány dvěma základními předpoklady - předně tím, že bylo projevem zejména katolické

církve, a za druhé tím, jaké byly jeho priority.

 Hned na počátku je důležité říci, že baroko mělo ohromovat, fascinovat a působit na smyslovou stránku vnímání. V tomto

směru bylo skutečně rafinované a i úspěšné.

 V baroku převládá složka citová nad racionální - jedná se o programový odklon od racionálního a kritického myšlení k

vlastnímu nitru, k vlastní duši. Odtud pramení další atributy jako expresivita, dynamičnost a dramatičnost (a tedy i zachycení
děje ve vypjatém okamžiku), mnohdy citová vřelost. Právě zmíněná dynamika a silné dramatické napětí vyplývají z barokního
protikladu ducha a hmoty. Někdy se můžeme setkat s celkem přiléhavým konstatováním, že baroko vzniklo z pocitů člověka.

 Nesmíme opomenout duchovní a mystický charakter baroka - můžeme volně přeložit jako tajemný či tajuplný.
 Velkou roli hrají v baroku kontrasty, hry světla, iluze, vnitřní napětí, smyslová robustnost, zdobnost („barokní kudrlinka").
 Člověk je v barokním chápání záležitostí pomíjivou, nicotnou.
 A nyní velice důležitá poznámka - je samozřejmé, že výše uvedené atributy baroka jsou tzv. čítankové, tedy vzorové. Každé

umělecké dílo je osobité a barokní rysy se v něm uplatňují v té či oné podobě a tou či onou měrou. Důležité ale je si zapamatovat,
že tyto barokní rysy se vztahují nejen na umění výtvarné, ale setkáme se s nimi i v hudbě a literatuře.

BAROKNÍ UMĚNÍ

architektura sochařství Baroko se zrodilo v Itálii už na konci 16. století a odtud se Lorenzo Bernini – autor slavného sousoší Vidění sv. Terezie.
šířilo baroko do celé Evropy a potom i za moře. Směrem na malířství sever zdomácňuje dynamičtější podoba, tedy baroko živější, Caravaggio – zakladatel italského barokního realismu (obraz
naopak ve Francii hovoříme o tzv. baroku klasicizujícím. Ukřižování sv. Petra).
Lorenzo Bernini - italský architekt a sochař, dokončil stavbu Diego Velázquez – oficiální malíř španělského krále, autor
chrámu sv. Petra ve Vatikánu, je autorem kolonády kolem portrétů královského rodu, dvorních šašků a trpaslíků (obrazy
svatopeterského náměstí. Infantka Margarita, Dvorní dámy).
Francesco Borromini - zakladatel dynamické linie barokní Peter Paul Rubens – Vlám, autor obrazů s většinou
architektury, je autorem mnoha sakrálních staveb v Itálii korpulentními ženskými postavami (obrazy Únos dcer
(kostel San Carlo alle Quattro Fontane). Leukippových, Paridův soud, Tři Grácie).
Johan Bernhard Fischer z Erlachu - rakouský sochař i Rembrandt van Rijn – největší osobnost barokního malířství
architekt, autor řady paláců (zámek Schonbrunn u Vídně, (obrazy Noční hlídka, Anatomie doktora Tulpa, Danae).
Schwarzenberský palác ve Vídní), grandiózní kostel sv. Karla Vermeer van Delft – obrazy Dívka čtoucí dopis, Mlékařka.
Boromejského tamtéž. hudební skladatelé
Lukáš Hildebrandt - rakouský architekt, měl stejně jako Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, Antonio Fischer obrovský vliv na vývoj barokní architektury ve střední Vivaldi, Claudio Monteverdi Evropě. Je autorem vídeňského Belvederu.
Christopher Wren - anglický architekt, autor skvostné
katedrály sv. Pavla v Londýně. Jean Antoine Watteau – malíř, obraz Gilles. další památky baroka - Zimní palác a klášter Smolný
v Petrohradě, sakrální stavby v Jižní a Střední Americe