Moskva 1941

Přesto všechno dokázala německá armáda ještě postoupit a 26. listopadu přetnout díky 3. tankové divizi železniční trať Tula-Moskva. Na tomto operačním směru se ale jednalo o poslední německý úspěch. Další postup 2. tankové armády zastavil 27. listopadu protiútok 1. jezdeckého sboru (P.A. Bělov), 112. tankové a 173. střelecké divize, který v součinnosti s dalšími svazky Rudé armády zatlačil Guderiana o 10-15 km zpět. Jeho skupina zde přešla do obrany.

K zakončení popisu poslední fáze německého útoku na Moskvu ještě zbývá uvést vývoj situace na isterském směru a v prostoru Klinu (pravé křídlo Západního frontu). Po zastavení německého útoku (16.-18.11. 1941, viz výše), obnovily 7., 9., a 10. sbor skupiny armád Mitte již 19. listopadu svůj postup a o čtyři dny později padl Klin. 25. listopadu padl do německých rukou i Sloněčnogorsk, což vytvořilo slabě bráněnou mezeru mezi 16. a 30. armádou Západního frontu. Nejkritičtější situace však měla teprve přijít. 29. listopadu se podařilo 7. tankové divizi 3. tankové skupiny (Reinhardt) obsadit most přes kanál Moskva-Volha u Jachromy a částečně se i usadit na druhém břehu. Předmostí se však Němcům udržet nepodařilo, když nedokázali čelit protiútoku jednotek 1. úderné armády generálporučíka Kuzněcova, který je zatlačil zpět za průplav. Němci však pokračovali dál v těžkých útocích a 1. prosince se jejich tankové svazky objevily mezi 5. a 33. armádou na středu Západního frontu a postupovaly ve směru na Kubinku. U vesničky Akulovo se jim však postavila do cesty 32. střelecká divize a způsobila Němcům značné škody. Německé jednotky se tedy otočily ke Golycinu, kde však střetly s 5. a 33. armádou, které je již definitivně porazily. 4. prosince byl s konečnou platností německý průlom zastaven.

Od 5. prosince 1941 přicházejí na velitelství skupiny armád Mitte Fedora von Bocka soustavně hlášení od všech velitelů o nemožnosti pokračovat v útoku na všech operačních směrech k Moskvě. Na naprosto vyčerpané německé vojáky začala doléhat tvrdá ruská zima a stále častější protiútoky Rudé armády, které neustále nabývaly na intenzitě a síle. Naděje německého velení na obklíčení a dobytí hlavního města Sovětského svazu se definitivně zhroutily. Během druhé fáze bojů o Moskvu ztratila německá vojska 155 000 padlých a raněných vojáků, ztratila okolo 800 tanků a asi 300 děl (Žukov). Mimo značné lidské a materiální ztráty přišel wehrmacht také o mýtus své neporazitelnosti a německé velení utrpělo první skutečně významnou porážku v bojích druhé světové války.

Krachem operace Tajfun však krize před Moskvou pro německou armádu zdaleka neskončila. Mezi 5.-6. prosincem totiž přešla Rudá armáda pod velením G.K. Žukova, S.K. Timošenka a I.S. Koněva do zničující protiofenzívy