Moskva 1941

Těžké boje probíhaly koncem října i v prostoru Tuly, kam Guderianova vojska zatlačila 29. října zbytky jednotek Brjanského frontu, které unikly z obklíčení. Útvary 50. armády Brjanského frontu spolu s tulskými dělnickými pluky svedly na přístupových cestách k městu těžké boje a německé vojáky do města nevpustily. Tuhý a houževnatý odpor Rudé armády v kombinaci s nepříznivým počasím zastavil dočasně německý útok na konci října na linii Seližarovo-Kalinin-východně od Volokolamska-Naro-Fominsk-Tula-Tim.

Za námi je Moskva...

Po stabilizaci situace potřeboval wehrmacht dva týdny na obnovení útoku, o kterém bylo rozhodnuto 13. listopadu v Orše. O dva dny později byly úkoly zadány a zněly asi takto:

• 9. armáda a 3. tanková skupina zatlačí sovětská vojska za řeku Lamu a postoupí na linii Moskva-Volha a dále bude postupovat podél této linie,

• 4. armáda a 4. tanková skupina v součinnosti s 9. armádou zaútočí čelně přímo na Moskvu, s údernými skupinami umístěnými na křídlech,

• 2. armáda ochrání křídlo skupiny armád Mitte a postoupí k Donu a obsadí Voroněž. 2. tanková armáda (dříve 2. tanková skupina) obsadí Tulu a zaútočí na Kolomnu.

Jinak řečeno, von Klugeho armáda útočí frontálně na Moskvu, Reinhardtových 5 tankových divizí obklíčí město ze severu a 4 Hoepnerovy tankové divize a Guderianova 2. tanková armáda obklíčení uzavřou z jihu. Svá vojska Němci rozmístili tak, že na volokolamsko-klinském a isterském směru byla 3. a 4. tanková skupina (7 tankových, 3 pěší a 3 motorizované divize). Úderná skupina na tulsko-kaširském směru se skládala z 24. a 47. motorizovaného sboru, 53. a 43. armádního sboru a motorizovaného pluku SS "Grossdeutschland". V prostoru Naro-Fominska a Serpuchova se soustředila 4. armáda složená ze šesti armádních sborů.

Proti síle 51 německých divizí (13 tankových, 21 pěších a 7 motorizovaných) postavilo sovětské velení Kalininský front I.S. Koněva (31., 22. a 29. armáda) a Západní front pod velením G.K. Žukova, kde 16. armáda (K.K. Rokossovskij) stála na volokolamském směru, možajský směr bránila 5. armáda (L.A. Govorov), na naro-fominském směru byla připravena 33. armáda (M.G. Jefremov), malojaroslavský směr střežila 53. armáda (K.G. Golubov), v prostoru Serpuchova stála 49. armáda (I.G. Zacharkin) a na tulském směru 50. armáda (I.V. Boldin).

Sovětské vrchní velení zhruba znalo záměry německé armády, když Žukov odhadoval údery z prostoru Volokolamska a upozornil Stalina na možnou snahu wehrmachtu obejít Tulu a zaútočit na Kaširu. Stalin se jako vrchní velitel rozhodl čelit tomuto nebezpečí preventivními protiútoky v okolí Serpuchova a Volokolamska. Žukovovy námitky o nedostatku sil Stalin zamítl a pověřil útokem svazky 16. armády (Volokolamsk) a 49. armády (Serpuchovo). Útok nepřinesl ani zdaleka takové výsledky, jaké Stalin očekával a byl s těžkými ztrátami odražen. Přesto však protiúder (zejména proti 4. armádě) způsobil Němcům nepříjemnosti při zahájení samotného obnoveného německého postupu k sovětskému hlavnímu městu, což potvrzuje i válečný deník polního maršála von Bocka.