Moskva 1941
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
V této situaci německé velení vydalo rozkaz k dalšímu všeobecnému postupu na Moskvu. Rozkaz předpokládal, že likvidaci kotlů lze sladit zároveň s dalším postupem vpřed. Avšak jak brjanský tak vjazemský kotel Němcům řádně "zatopil". K likvidaci kotlů muselo německé velení nasadit celou 2. armádu generála Weichse a části 2., 3. a 4. tankové skupiny.
Sovětská vojska se velmi houževnatě snažila dostat z německého sevření a spojit se svými fronty. I když rozhodujícího úspěchu přes statečný boj nedosáhla, opět způsobila, že wehrmacht ztratil drahocenný čas. Pod velením velitele 19. armády M.F. Lukina, kterému bylo svěřeno velení nad všemi obklíčenými armádami, se vojska pokoušela probít z kotle až do 23. října 1941. Nakonec se to popodařilo svazkům 3. a 50. armády.
Tento malý úspěch ale samozřejmě nezabránil dalšímu velkému vítězství wehrmachtu, který v těchto bojích získal 663 000 zajatců (Sověti často přiznávali jen asi polovinu). Přes toto významné vítězství se ale německá vojska setkávala se stále se zvyšujícím odporem Rudé armády. Například v bojích u Orla zničila 4. tanková brigáda plk. M.J. Katukova ve dnech 4.-11. října asi 130 německých tanků, za což byla v listopadu přeměněna na 1. gardovou tankovou brigádu.
V nekritičtějších dnech bojů, což podle G.K. Žukova bylo období mezi 6.-13. říjnem svedli západně od Malojaroslavce těžké boje s německými vojsky dokonce i frekventanti pěchotního a dělostřeleckého učiliště v Podolsku. Na čáře Jurjevskoje-Lukjanovo-Iljinskoje-Bolšaja Šubinka zadrželi ve dnech 12.-13. října útok motorizované divize wehrmachtu a zlikvidovali i 15 německých tanků, které pronikly do jejich obrany. Frekventanti statečně odolávali až do 20. října 1941.
Německá vojska však postupovala nezadržitelně dál, v souladu s rozkazy ze 14. října, které ukládaly takovéto úkoly:
Hoth (později vystřídaný gen. Reinhardtem) a Guderian měli obklíčit Moskvu a zmocnit se Stalinogorsku, Tuly a Kaširy.
Armáda generála Weichse měla proniknout na Don u Bogorodicka
Straussova vojska měla projít ke Kalininu a Vyššímu Voločku.
Již 14. října padl Kalinin a 17. téhož měsíce vytvořil sovětský hlavní stan z části vojsk Západního frontu (10. října se sloučil se Záložním frontem pod velením G.K. Žukova) Kalininský front a velení nad ním převzal I.S. Koněv, činnost tohoto frontu poutala v říjnu značné německé síly a dokonce donutila Straussovu 9. armádu přejít do obrany. V polovině října však postupně padl Možajsk, Malojaroslavec a Kaluga.
Tvrdé boje sváděl wehrmacht a Rudá armáda i na historickém bojišti u Borodina. Čtyři dny zde zadržovala vojska plk. V.I. Polosuchina části 18., 19., a 20. tankové brigády německý útok. Stejně statečně se držela i 1. gardová motostřelecká divize plk. A.I. Lizjukova, za chodu nasazená do bojů u Naro-Fominska a bránila pozice na řece Naře, přičemž odrazila útočné akce wehrmachtu.