Starověký Řím

Etruští králové

• 753 – 510 př. n. l. – vládlo v Římě sedm králů

• poslední – Tarquiniovci – etruského původu

• Servius Tullius

• předoposlední etruský král

• tvůrce význačných norem – 2. pol. 6. stol. př. n. l.

• rozdělil obyvatelstvo do majetkových tříd (každá třída měla za povinnost stavět v případě války určitý počet setnin vojáků, kolik setnin zbrojila, tolik hlasů měla na sněmu – setninový sněm)

• rozdělení občanů do čtyř místních tribuí (okresů) místo do tribuí rodových

• reformy vedly k potlačení významu rodového původu – roli hrál jen majetek a místo narození

• Tarquinius Superbus

• poslední římský král

• na trůn se dostal pomocí vraždy

• zajistil Římu vůdčí postavení v Latiu

• neobliba vedla k jeho sesazení a vyhnání z Říma – 510 př. n. l.
  VZNIK REPUBLIKY

Římská republika do ovládnutí Itálie

Boje plebejů za emancipaci

• politický život spočíval v rukou patricijů – měli jmění dostačující k tomu, aby byli zařazeni do 1. majetkové třídy, mohli zastávat úřady a kněžské funkce, byli skutečně plnoprávnými občany, dosazovali úředníky

• plebejové měli svůj „stát ve státě“ – vlastní shromáždění, vlastní úředníci, vlastní archiv

• nemohli se podílet na zřízení Říma

• snažili se o zlepšení svého postavení – během následujících 2 století si vybojovali stejné postavení před zákonem jako patricijové

• 494 př. n. l. – první secese (= odchod) - plebejové se demonstrativně uchýlili na pahorek poblíž Říma a chtěli si založit vlastní město

• patricijové ustoupili vznik TRIBUNÁTU LIDU

• úředník, který jej zastával – tribun – mocné právo: účastnil se zasedání senátu, právo Veto (= zakazuji), mohl zakročit proti jednání úředníka

• 449 př. n. l. – druhá secese – zákon dvanácti desek (rovnost občanů před zákonem)

• později povoleny sňatky mezi patriciji a plebeji, přístup do nejvyššího úřadu – konzulátu

• poslední secese – začátek 3. stol. př. n. l. – usnesení plebejského sněmu byla zákonnými ustanoveními pro celý Řím plebiscity (plebei scitum – lidu se uzdálo)

Politické zřízení Říma

• existovaly sněmy – volby úředníků

• senát – nejdůležitější státoprávní orgán, doživotní členství

• konzulové: v čele římského státu, dva, voleni na rok, reprezentovali stát vůči cizím národům i vůči bohům, vrchní velení nad vojskem, sjednávali spojenecké smlouvy, soudní pravomoc

• cenzoři: volba probíhala 1 za 5 let, odhad (= cenzus) jmění pro zařazení občanů do majetkových tříd, velký politický vliv, povinnost dohlížet na mravy, jmenovali nové senátory, vylučování nehodných ze senátu

• diktátor: jmenován v případě nebezpečí (vnitřního i vnějšího), zcela neomezené pravomoce, byli mu podřízeni všichni úředníci, u moci pouze
  6 měsíců

• občan: dítě narozené občanům/adoptované, občanství udělováno za zásluhy, latinové získali občanství přistěhováním

• postupně se občany stávali všichni obyvatelé Itálie, nakonec všichni svobodní

• otroci propuštění na svobodu se stávali římskými občany s omezenými právy

• občan měl několik základních práv: účast na sněmu, v úřadech, uzavírat manželství, mít soukromý majetek, odvolat se u soudu

• povinnosti: platit daně, služba ve vojsku