Hospodářská politika

některými pravomocemi z práva veřejného.

Sociální partneři ovlivňují HP státu v rámci tzv. svobody tarifní

autonomie, tj. především svými jednáními o mzdové a sociální politice,

svými požadavky na vládu i politické strany.

Vliv hosp. svazů na vyvolání či brždění hospodářsko-politických opatření

státu je mnohem závažnější než se dá ve stručnosti ukázat. Jak již bylo

řečeno politické strany ovlivňují vlády i parlament, sami však podléhají

v oblasti hospodářsko-politického rozhodování rovněž různým vlivům a

zájmům, mezi nimiž je třeba na předním místě jmenovat právě hosp. svazy.

Hosp svazy ovlivňují rozhodování těmito způsoby:

- prostřednictvím masových sdělovacích prostředků

- ovlivňováním parlamentu

- ovlivňováním politických stran

- informativními kontakty s vládou

- oficiálním zastoupením ve veřejných organizacích aj.

3) Skupina třetí představuje spíše vnější podmínky hospodářsko-politického

rozhodování. Tato skupina je zvlášť aktuální v ekonomicky integrovaných

celcích, kde lze hovořit o orgánech nadnárodní úrovně. Tyto orgány mají

silnou decizní pozici v zemích sdružených v integračních seskupeních.

Čím vyšší je stupeň dosažení integrace, tím více je omezována autonomní

národní HP, která musí respektovat závazná rozhodnutí nadnárodních

orgánů (např. o harmonizaci daňové politiky v zemích EU).

Cíle hospodářské politiky:

1) plná zaměstnanost

2) hospodářský růst

3) cenová stabilita

4) vnější rovnováha ekonomiky

Grafická podoba tradičních cílů HP

Cíle jako samostatné dílčí politiky

Další oblastí jsou cíle, které plní spíše úlohu instrumentálních komplexů zaměřených na splnění „vyšších tradičních cílů HP“. Ty se chápou jako samostatné celky s vyhraněnými, tradičními oblastmi ekonomické politiky státu. Lze rozlišit cíle:

a) v oblasti státního rozpočtu (fiskální politika)

b) v oblasti peněžního oběhu a úvěru (peněžní a úvěrová politika)

c) ve sféře měnové a mezinárodně-měnové (měnová politika)

d) v oblasti strukturální politiky, která se zpravidla dělí na průmyslovou

a regionální politiku

e) opatření v oblasti regulace zaměstnanosti, vývoje mezd a platů

(důchodová politika)

f) v oblasti sociální (sociální politika)

g) v oblasti celkového společensko institucionálně právního rámce

ekonomických procesů

Tyto cíle se spíše považují za nástroje k dosažení cílů, přesto však pozornost hospodářských subjektů i mnoha teoretiků bývá obvykle zaměřena na tuto skupinu cílů

Sociální politika

Životní minimum = státem uznaná oficiální hranice minimálního příjmu a

pod touto hranicí nastává stav hmotné nouze

DOSTATEK

Sociální minimum

PAST CHUDOBY

Existenční minimum

BÍDA

- existenční minimum = dolní hranice pasti chudoby (jídlo, pití, ošacení,