Mezinárodní trh peněz

devizy, čímž snižuje jejich nabídku a zvyšuje své devizové rezervi atd.),

aby se kurs pohyboval v rámci stanoveného pásma. Uvedený systém je

základem mezinárodních měnových systémů, např. Mezinárodního měnového

fondu či Evropského měnového fondu.

Mezinárodní měnový systém

Mezinárodním měnovým systémem rozumíme soustavu pravidel a institucí, pomocí nichž jsou zprostředkovány platby mezi jednotlivými ekonomikami.

Vývoj:

Do 1.světové války, kdy měny zemí byly založeny na čistém zlatém standardu, se zlatý obsah projevoval přímoi i v rámci mezinárodního měnového systému. Základem kurzu byla měnová parita odvozená od obsahu zlata v peněžní jednotce jednbotlivých měn. Mezinárodní platby se uskutečňovaly ve zlatě či bankovkách za zlato přímo směnitelných.

Po 1.světové válce byl tento systém postupně narušován a rozkládán. Jednak omezenou směnitelností národních měn za zlato, jednak tím, že funkci mezinárodního platebního prostředku začaly přebírat v rozhodující míře některé národní měny(britská libra, americký dolar). Zlato však bylo základem mezinárodního měnového systému. Po hospodářské krizi počátkem 30.let je dosavadní organizace mezinárodního měnového systému rozložena, probíhající demonetizací zlata na úrovni národních měn zpochybnila zlato ve funkci univerzálního mezinárodního peněžního prostředku.

Po 2.světové válce je mezinárodní měnový systém obnoven na nových principech. Je konstruován na základě dohod uzavřených v roce 1944 na konferenci v Bretton – Woods. Zúčastněné země utvořily systém založený na přímé směnitelnosti hlavních národních měn a jejich nepřímé směnitelnosti za zlato. Směnitelnost byla zprostředkována americkým dolarem. Měnové tarify byly vyjádřeny ke zlatu a povinností každé země bylo udržovat pevný měnový kurs s maximální možnou odchylkou do 1%.

Devalvaci(snížení zlatého obsahu měnové jednotky) nebo revalvaci(zvýšení zlatého obsahu) mohli země uskutečnit pouze se souhlasem Mezinárodního měnového fondu(MMF). MMF také poskytoval členským zemím úvěry na krití deficitu platební bilance. Úsilí brettwoodského systému směřovalo k odstranění překážek volného obchodu, vytváření předpokladů pro volnou směnitelnost měn a rovnováhu platebních bilancí.

V průběhu 60.let byl vývoj narušován nerovnováhami platebních bilancí a inflačním znehodnocováním postihujícím řadu měn, ale především USD, jako hlavní měnu mezinárodní měnové soustavy. Tyto tlaky vyústily v roce 1971 zrušením:

a) vnější omezené směnitelnosti dolaru za zlato. Oficiální cena zlata(35

dolarů za 1 trojskou unci), která byla od založení brettwoodské soustavy

udržována, byla zrušena.

b) pevných měnových kurzů

Tento proces je završen v roce 1976 přijetím jamajských doho, které potvrdily zrušení oficiální ceny zlata a přechod k pohyblivým kursům. Byla zvýrazněna role MMF a rozšířily se možnosti členských států čerpat úvěry. Tím došlo k výraznému odtržení mezinárodní měnové soustavy od zlata. Novým jevem se stal přechod k nadnárodním peněžním jednotkám. Především tzv. zvláštní práva čerpání(Special Drawing Rights) používána od roku 1970 na úrovni MMF. Zavedením SDR bylo sledováno vytvoření dostatečné zásoby likvidnách prostředků.