Ekologické zemědělství

Co asi nejvíce odlišuje ČR od Rakouska, je v chápání a uplatňování samotné podstaty ekologického hospodaření. Přestože národní úprava vycházející z Nařízení je též přísnější, kontrolní organizace ( jejich počet se pohybuje kolem sedmi) při inspekci vykazují lepší a lidštější přístup než u nás – lépe chápou praktické souvislosti a striktní dodržování zákona, tam kde to ani dost dobře možné není, nevyžadují ( pokud však nedojde k porušení základních zásad EZ). Zajímavé je i to, že v procesu přidělení akreditace se provádí jednodenní audit kontrolní organizace přímo během kontrolní akce na konkrétní ekofarmě.

V Rakousku mají četné zastoupení malých zpracovatelských podniků zaměřených na bioprodukci. Výjimkou nejsou farmy, které si samy zpracovávají. Kromě lepšího nastavení hygienických a veterinárních předpisů, za tím stojí i fakt, že v Rakousku na rozdíl od nás nikdy zcela neskončilo selské hospodaření.

I přes v celku úspěšný vývoj EZ stojí před rakouským ekozemědělstvím řada výzev, které spočívají ve zefektivnění poradenství, kvalitního managementu, informovanosti, marketingu, atd.71

Toto všechno se týká i nás, avšak ještě s větším důrazem a zvýrazněním i dalších aspektů. Základem by měla být platná legislativa, reflektující zmíněné nedostatky právní úpravy v našem prostředí. Takové nedostatky ale nevyplývají z konkrétního sporu mezi subjekty v EZ, příslušné orgány se o nich dozvídají přinejlepším na základě stížností ekozemědělců. Problematické tedy je, že v oblasti EZ u nás ještě není vytvořena dostatečná judikatura, neboť soudních či správních sporů nebylo mnoho. Navíc většina nesrovnalostí s plněním zákonných povinností ( a těch stanovených v Nařízení) ekopodnikatelů zjištěných kontrolou se řeší formou udělení pokuty, což je v kompetenci kontrolního orgánu, návrh na zahájení správního řízení před Mze byl loni podán jen v několika případech.

Nejvyšší správní soud ČR72 řešil v uplynulých letech jen dva případy související s EZ, a to s tématikou poskytnutí dotace a vyrovnávacího příspěvku na základě nařízení vlády č. 500/2000 Sb. Rozsudek byl vydán v roce 2004. Žalující strana se u Nejvyššího správního soudu domáhala zrušení rozhodnutí ZA – PÚ v Šumperku, kterým se změnilo jeho předchozí rozhodnutí a vyrovnávací příspěvek byl žalujícímu přiznán v nulové výši. Nejvyšší správní soud uznal, že i na poskytnutí vyrovnávacího příspěvku měl žalující právní nárok, neboť sleduje jiný účel než samotná dotace a nelze tedy uznáním nároku na dotaci vyloučit poskytnutí vyrovnávacího příspěvku. Napadené rozhodnutí tedy zrušil a celou věc vrátil k novému projednání.

V současnosti spíše hrozí, že se ekozemědělci ocitnou před civilními soudy v souvislosti s odkupem pozemků a řešení nájemních vztahů k půdě.