Ekologické zemědělství

Kritika KEZ, o.p.s. vyústila mimo existence druhé kontrolní organizace v našem prostředí, též k personálním změnám v samotné KEZ, o.p.s. Po odstoupení předsedy správní rady loni na jaře, vznikl spor mezi zakládajícími stranami KEZ, o.p.s. ohledně kandidáta na uvolněné místo navrženého Svazem PRO – BIO a EPOSem, který se přetvořil až v soudní spor. Vznikly nejasnosti ohledně potřebných hlasů nutných ke zvolení nového člena správní rady. Krajský soud v Hradci Králové proto navrhovaného kandidáta odmítl zapsat do obchodního rejstříku, celou věc postoupil Nejvyšší soudu v Praze. Svaz PRO – BIO se rozhodl podpořit změkčení systému kontroly KEZ, o.p.s.67 Mělo by dojít např. ke zjednodušení formuláře pro každoroční hlášení ekofarmářů a také ke změnám placení inspektorů v souvislosti se zkrácením doby kontroly.

Dle mého názoru by též prospělo, kdyby každému kontrolorovi byl přiřazen vždy jeden až dva podniky, jejichž vývoj by v rámci kontroly sledoval a byl tak lépe zpraven o pokrocích v dané farmě. Tím, že dnes platí pravidlo „dvakrát a dost“určitého inspektora u jedné farmy, a pak následuje jeho změna, nový inspektor nemůže dost dobře efektivně zhodnotit život na dané farmě. Možným zlepšením by také mohlo být, kdyby inspektoři byly opravdu z „branže“ – ne bývalí, ale současní ekozemědělci, což dnešní zákon o EZ nepřipouští.

Dalo by se říci, že na poli administrace v rámci kontrolního systému dodržování podmínek Nařízení a zákona o EZ se blýská na lepší časy. Podnikatelé v ekozemědělství se však potýkají s řadou formulářů, zvláště v návaznosti na vstup ČR do EU, i jinde - v souvislosti s kontrolou plnění podmínek pro poskytování dotací, prováděnou SZIFem. „Naštěstí“ si na papírování částečně navykli díky praxi KEZ, o.p.s. Dotace do EZ se vyplácejí v souladu s HRDP ČR na základě nařízení vlády č. 242/2004 Sb. V rámci agroenvironmentálních opatření HRDP ČR je ekozemědělcům k dispozici řada dotačních titulů. Finanční prostředky však mohou získat i v rámci dalších programů MZe a MŽP ČR – jako „řadoví zemědělci“. Typickému českému ekofarmáři produkujícímu živočišnou výrobu bez tržní produkce mléka na trvale travních porostech se tak dnes dostanou dotace až ve výši cca 10 000 Kč na hektar ročně.

Jako jeden z nedostatků stanovených podmínek pro poskytnutí dotací, ekozemědělci vidí např. určení pevného termínu, do kdy musí být provedena seč trvale travních porostů, jak je stanovena v zásadách správné zemědělské praxe. Spíše by se mělo každý rok ad hoc vycházet z klimatických poměrů dané zeměpisné oblasti. Dodržovat podmínky po celou dobu pětiletého období, ke kterému se ekofarmáři chtějící získat dotace v rámci HRDP musí zavázat, je též velmi složité a může to být jednou z příčin poklesu počtu ekologicky hospodařících podniků v roce 2005 oproti roku předchozímu.