Ekologické zemědělství

Nemožností dostát přísným hygienickým normám ( i z hlediska investiční náročnosti) a vytvořit alespoň částečné zpracovatelské prostory na farmě, omezují i samotný přímý prodej biopotravin ze dvora a přiblížení se tak více spotřebitelům.

Jinak přirozeně působí hygienické normy ( a též veterinární normy) na velké masokombináty. Přestože by mohly i vysoké požadavky naplnit, je jejich ochota zpracovávat bioprodukty velmi malá. Problém je v tom, že ani není moc z čeho zpracovávat biopotraviny – tuzemských producentů je stále málo. A málo jich je zase proto, že biopotraviny ještě nevstoupily do podvědomí spotřebitelů natolik ( přestože poptávka po nich je), aby se změnily jejich spotřebitelské zvyklosti a návyky. Nejde však jen o chuťovou stránku věci, ale též otázku ceny. Spotřebitelé ještě stále nejsou ochotni zaplatit za biopotraviny více ve srovnání s konvenčními potravinami. Nakonec i když se někdo přeci jen po biopotravinách v obchodech pídí, najde tam jen druhově malou nabídku – spíše rostlinného původu. Je to začarovaný kruh, který způsobuje, že trh s biopotravinami je u nás stále nevyrovnaný.70 Nepřispívá k tomu ani na našem trhu poměrně velký podíl biopotravin z dovozu.

Kromě výše předložených nedostatků, bránící rozvoji EZ u nás, stále přetrvávají hrozby pro jeho další vývoj, tak jak je definoval Akční plán ČR. Problematická je zvláště spolupráce s dalšími rezortními ministerstvy mimo MZe a MŽP, např. s Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem obchodu a průmyslu. Naplňování cílů Akčního plánu ČR brání i finanční stránka věci – ze státního rozpočtu stále není vyčleněn žádný balík peněz na propagaci EZ a jiných cílů v EZ.

V současné době čeští ekopodnikatelé ( 830 podniků) fungují v režimu ekologického hospodáření na necelých 6% celkové plochy zemědělského půdního fondu. V evropském měřítku jde dokonce o nadprůměr ( průměrný podíl ekologicky obhospodařované půdy v zemích EU je cca 4%) a Akčním plánem ČR je stanoven nárůst této plochy na 10% do roku 2010. Přestože je dnes procento zemědělské půdy v ekozemědělství relativně vysoké, ze způsobu využití této půdy vyplývá, že největší podíl na ní mají trvalé travní porosty ( 82%), přičemž podíl orné půdy je jen 8%. Takže se ekologické zemědělství jeví jako nejlepší způsob pro šetrné udržování pastvin, luk a krajiny, než jako prostředek pro pestřejší produkci.

Snahou tedy je rozšířit ekologické zemědělství do nižších zeměpisných oblastí, na ornou půdu, a to také proto, aby také nedocházelo ke stagnaci ploch v EZ, neboť růst počtu ekofarem v horských oblastech se už moc nepředpokládá - většina z nich už zde ekologicky hospodaří. Tomuto cíli odpovídá i nastavení dotací, které jsou zde vyšší a budou růst i nadále – i proto, že splnění podmínek ekologického hospodaření na orné půdě je těžší než u travnatých porostů.