Ekologické zemědělství

V České republice počátky alternativního zemědělství spadají až do období po roce 1989. K podpoře jeho uplatňování a rozvoje vznikly v letech 1990 – 1991 první svazy sdružující ekologické producenty a zpracovatele v čele se společností PRO – BIO. Popud k zavedení nového systému hospodaření tedy nevzešel od státu, ale od samotných zemědělců. Činnost svazů a jiných nevládních institucí je dodnes neopomenutelná. Nebude přehnané tvrdit, že postupné naplňování cílů, stanovených v Akčním plánu pro rozvoj ekologického zemědělství v ČR, odstraňování mezer a nedostatků ekologického zemědělství u nás a jejich přeměňování v silné stránky, se děje s převážně jejich přičiněním. Stát se začal v EZ angažovat víceméně až od 1993 ( MZe však již předtím podporovalo ekozemědělce přímými platbami na hektar), kdy byl vydán Metodický pokyn Mze ČR, který už vycházel z Nařízení. V té době ještě ekologické hnutí nedisponovalo jednotnou ochrannou známkou, neboť tzv. zelená zebra vznikla v roce 1994, zaregistrována byla v souladu s autorskoprávními předpisy pro Nadační fond FOA. Významným mezníkem pro další rozvoj EZ u nás byl vznik KEZ, o.p.s., která od 1999 svou dohlížecí činností nad dodržováním podmínek ekologického hospodaření přispívá k rozšiřování povědomí spotřebitelů o významu značky EZ.

Klíčovou roli sehrálo vydání naší první obecně závazné právní normy č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, která spolu se svou prováděcí vyhláškou č. 53/2001 Sb., nabyla účinnosti v 2001. Zákon a jeho prováděcí vyhláška byly Evropskou komisí akceptovány jako plně kompatibilní s právem EU. Zákon o EZ striktně upravoval podmínky hospodaření, registrační povinnosti, výrobu biopotravin, osvědčování a označování, a kontrolní systém. Strategickým dokumentem ČR v oblasti rozvoje ekologického zemědělství je Akční plán České republiky pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010, který byl schválen Vládou ČR dne 17. 3. 2004. Důvodem k jeho přijetí bylo plnění závazků ČR v souvislosti se vstupem do EU. ČR byla též jedinou z nově přistupovaných zemí, která k okamžiku vstupu měla národní Akční plán vypracován. Ještě v „předvstupním“ období byl připraven program HRDP, který umožňuje čerpat prostředky z EAGGF a obsahuje dotační program pro ekologické zemědělství.

Vstup do ČR do EU v oblasti ekologického zemědělství znamenal nejen přímou závaznost a aplikovatelnost Nařízení i v našich podmínkách, ale zároveň vyvstala řada problémů a objevily se zásadní nedostatky právní úpravy.

Vznikl nepřehledný právní stav, kdy současně platilo více právních předpisů na české a evropské úrovni. Jednalo se jednak o Nařízení a zákon o EZ na jedné straně a jednak nařízení Rady č. 1257/99 o podpoře rozvoje venkova a nařízení vlády č. 242/2004 Sb. Tento problém duplicitní úpravy vnášel do celé situace na straně ekozemědělců nejistoty a obavy. Zákon o EZ fakticky přestal platit, vyvstávaly problémy s praktickým uplatňováním Nařízení. Bylo to dáno tím, že evropská norma u nás nebyla ještě dostatečně usazena a přenos informací z evropského prostředí byl též nevyhovující– zatímco zákon o EZ svůj obsah formuloval pomocí zákazů a příkazů, Nařízení na mnoha místech používalo obraty jako „upřednostňuje se“ či „doporučuje se“. Kontrolní organizace tak mnohdy tuto situaci řešila volným výkladem.