30. Filozofie 20. století

– Moritz Schlick – Vídeňský kruh

– reprezentuje tzv. logický pozitivismus

– nemá rád filozofii – filozofické vědy se mu zdají bezsmyslné

– hlavní pozornost věnoval smysluplnosti (pro něj je důležité jen to, co

můžeme dokázat)

– Rudolf Carnap – věnoval pozornost logické syntaxi

– člověk se má vyjadřovat přesně

– zabývá se sémantikou

– logická syntax = jazyková pravidla, jak spojujeme slova

– sémiotika = nauka o znacích

– sémantika = nauka o významech slov

– syntax = nauka o vztazích mezi znaky

– pragmatika = nauka o vztazích uživatele ke znaku

Neomarxismus – rozvoj ve Frankfurtu –> „Frankfurtská škola“ (před 2. SV)

– představitelé – Erich Fromm, Walter Benjamin, Herbert Marcus, Theodor

Adorno

– názory mladého Marxe, moderní filozofické teorie – existencionalismus,

anarchismus, psychologické teorie – psychoanalýza

– antropologický obrat – člověk jako tvůrčí osoba, ne masa – svobodný

vlastní názor

– kritika – kapitalismu – společenské bezpráví, vykořisťování

– nerovnosti mezi lidmi

– gigantických technologií, které ovládají svět

– nezbytnost revoluce, kterou povedou mladí lidé, studenti, inteligence

– český představitel – Ivan Sviták – jeden ze zakladatelů KAN (Klub

angažovaných nestraníků – 1968)

Filozofie života – souvisí s historií

– pokračování v myšlení Schopenhauera a Nietzscheho – chtějí porozumět

„živoucímu životu“ – co se kolem nás děje

– různorodost názorů

– zabývá se prožíváním, znovuprožíváním

– snaha porozumět každodennímu životu

– objektivní přístup k problému

– nepracují s rozumem, upřednostňují emoce a intuici

– Vilhelm Dilthey – německý filozof a psycholog

– porozumění dosahujeme zevnitř vcítěním se do interpreta, situace,

kontextu = empatie

– člověk dospívá k pochopení vlastních dějin (např. odsun němců,

holocaust, husitství) díky kategorii prožitku a znovuprožívání

– „historie je neuzavřenou výzvou“ – historie zakládá přítomnost a

budoucnost

– Henri Bergson – francouzský filozof a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu

– představitel intuitivismu – intuice – forma poznání, vhled

– spojuje instinkt a intelekt

– vitalismus – člověk má zvláštní sílu = elán vitál, kterou nemůžeme fyzicky

ani chemicky prokázat

– věnuje se smíchu – smějeme se tomu, co nečekáme

– smějí se jen lidé

– smích má společenský význam

– za základní rozměr skutečnosti považuje čas, prostor je až na 2. místě

– každý jev, děj má časové rozprostření

– čas – má tvůrčí povahu

– neustále se prolíná – přítomnost – minulost – budoucnost –>

začarovaný kruh

– „homo faber“ = člověk, který chce ovládnout přírodu, udělat z ní

služebníka, ale stává se jím sám

– dílo: Dva prameny morálky a náboženství