30. Filozofie 20. století

– zpopularizoval existencialismus

– družka Simone de Beauvoir

– naše existence je svobodná, ale také ke svobodě odsouzená – neustále

musíme volit (nemůžeme nevolit, i rezignace je volbou)

– jsme radikálně odpovědni za sebe, ale i za jiné

– člověk není nikdy hotov a vymezen tak, jako neživé věci

– existenci si uvědomíme až v mezních situacích

– celý život se vyrovnával s marxismem – vyčítal mu malou péči o člověka

– dílo: Bytí a nicota

Nevolnost

Filozofie dialogu – Emanuel Levinas – 1906 – 1996

– francouzský filozof narozený v Litvě

– znalec židovské kultury

– vyčítá západní filozofii „touhu po stejném“

– hebrejská myšlení naopak spočívají na schopnosti

myslet „jiné“

– skrze tvář člověka poznáváme, že jej nemůžeme

vlastnit, tvář nás před ostatními snadno prozradí

– filozofie dialogu – permanentní dialog s druhým jako

s něčím, čeho se nelze zmocnit

– tvář člověka je neosvojitelná,

neuchopitelná

– dnešní krize člověka = neschopnost respektovat

přírodu a nakonec i bližního

Novotomismus – křesťanský filozofický směr 20. století

– navazující směr na učení Tomáše Akvinského ze 13. století (2 pravdy –

vztah rozumu a víry)

– ryze křesťanský, katolický směr

– oficiální filozofie Vatikánu

– vznik po vydání encykliky Lva XVI. (encyklika = papežské okružní listy, které

vydává katolická církev – papež se v nich vyjadřuje k nejdůležitějším

problémům ve světě)

– namířen proti krajní pravici, levici, liberalismu i socialismu

– poznání – vírou a rozumem

– aggiornamento – přiblížení církve všednímu dni

– představitelé: Jacques Maritain, Josef Bochenski

Personalismus – z latinského person = osoba, maska, škraboška

– v oblasti teologie – víra v osobního Boha

– zdůrazňuje jedinečnost lidské osoby – má své vlastní jméno, je nositelkou

lidských vtahů, má svou hodnost, svědomí

– je proti individualismu – podceňuje význam lidských vztahů

– staví se proti kolektivismu – přehlíží osobu

– představitelé: Max Scheller, M. Buber, G. Marcel, E. Levinas

– Emanuel Mounier – člověk je nejvyšší hodnota a zároveň zdroj všech

hodnot

– Jean Lacroix – dílo: Smysl člověka

Pragmatismus – pragma = jednání, čin

– vznik: 70. léta 19. století v USA

– nezaujatost, účinnost, věcnost, někdy bez ohledu na další okolnosti

– vychází ze zkušenosti (to, co se osvědčilo)

– pragmatická teorie pravdy – pravda je faktickým potvrzením poznání, je

jeho užitečností

– pravda se redukuje na praktické výsledky

– všechny pravdy jsou užitečné, protože jsou

pravdivé, a naopak jsou pravdivé, protože jsou

užitečné

– ontologická / filozofická – pravda se sama

ukáže

– teorie pravdy: 1. ontologická (metafyzická) teorie

–> pravda se vždy ukáže

–> nevýhodou je čas – dlouhá doba