30. Filozofie 20. století

–> kritika marxismu – hlavně předvídání historického

vývoje

Filozofie přirozeného jazyka – reakce na novopozitivismus

– logický novopozitivismus prokázal svá omezení

– vystřídán logickým empirismem

– jazyk – je nástroj

– má historický vývoj

– má sociální podmínky

– John Langshaw Austin – 1911 – 1960

– základní termín – řečový akt – 3 druhy: 1. elokuční

–> vztah mluvčího

k tomu, co sděluje

2. lokuční

–> vlastnosti sdělení

3. perlokuční

–> účinek aktu

– sociolingvistika = vztah mezi jazykem a sociální strukturou – jazyk

sociální skupiny, třídy

– Noam Chomsky – 1928

– nativismus – mluva je do jisté míry dědičná

– dítě se rodí s předpoklady k jazykovému vyjadřování (tzv.

vrozené jazykové univerzálie)

– John Austin – 1911 – 1960

– jazykem nechceme vždy jen něco sdělit, předat, ale i potěšit, udělat radost

– jazyk má mnohem více dimenzí

– řečový akt – mluvčí nechce vždy jen předat informace, chce potěšit slovem,

vyjádřit emoce

– vždy musíme jazyk brát ruku v ruce s prostředím, kontextem

– slovo ANO vyslovíme milionkrát za život, ale jen v některých situacích má

obrovský význam

– Jürgen Habermass – teorie komunikativního jednání:

1. instrumentální jednání

–> zaměřené na dosažení cíle, účelu

2. komunikativní jednání

–> porozumění s druhým člověkem

– důraz klade na komunikaci tváří v tvář

– odpůrce technologie –> ztráta osobního kontaktu

– důležité aspekty při presentování / komunikaci – srozumitelnost

– důvěryhodnost

– přesvědčivost

– komunikace je zasažena vnitřními i vnějšími zájmy, politikou,

reklamou

– vypracoval teorii podmínek, za nichž je možné vést nenarušenou

komunikaci, rovné šance a podmínky pro účastníky komunikace

Filozofická antropologie – vznik ve 20. století

– Co je člověk? – čím je výjimečný, co ho dělá člověkem...

– kalokaghátia – vztah duše a fyzického těla

– jaké je místo člověka ve společnosti a v přírodě

– jaké je vymezení člověka od ostatních živých tvorů

– předchůdci: Kant, Feuerbach, Marx, Kierkegaard

– Max Scheler – zakladatel

– člověka rozebírá ze 2 směrů: 1. etika

2. postavení ve světě, v řádu organismů

– milující jsoucno – ens amans

– prvotní náklonnost

– nejdříve nás musí něco zaujmout, upoutat

– poznávací jsoucno – ens cogitans

– navazující poznání

– láska – zušlechťující a tvořivá aktivita, probouzí chtění, poznávání

– je trvale neukojena, může být uspokojena jen Bohem

– je to jakýsi řád, který tu je a může být pouze odkryt

– řád lásky – ordo amoris

– do něj vstupujeme, vystupujeme...

– je v celém světě i každý má svůj

– předznamenává, co může člověka osudově potkat

– srovnává člověka s jinými živými tvory – společné: pohyb, sebeutváření