30. Filozofie 20. století

– studoval v Kostnici

– osobní asistent Husserla

– angažoval se v NSDAP

– pracuje s časovostí, nehovoří o člověku, ale o tzv. dasein

– ontologická diference = rozdíl mezi bytím a jsoucnem

– říká, že (člověk) dasein je nehotový tvor, neustále se

dotváří

– člověk je místem, kde se děje událost bytí

– víme o své konečnosti, o své smrti – nemůže nám ji

nikdo vzít

– naše každodennost je institucionalizována („instituce

nám berou svobodu“), proto lidé utíkají do

„jednodušších civilizací“

– chováme se neustále podle určitých pravidel, kde je

naše individualita? – člověk se stává odosobněným

– pomocná ruka, je umění – zanechat za sebou stopu

– strach = z konkrétní věci, po vykonání přejde

– úzkost = chvilková záležitost, přijde a odejde

bezdůvodně

– esence = podstata bytí

– existence = každodennost, povrchnost

– dílo: Bytí a čas

Existencialismus – vyzívá k tomu, abychom skutečně existovali (jen člověk existuje)

– klade před člověka vlastní já, jako svobodu, jako možnost

– člověk je ale zodpovědný za svůj život, je vrhán do starostí, strachu,

zoufalství, vyvolaných absurditou existence

– existencialisté rozhánějí mlhu každodennosti a konzumní mentality,

zabývají se smyslem života, lidstva

– orientován antropocentricky (na člověka a jeho problémy)

– zdrojem poznání je člověk

– člověk je produktem společnosti 20. století

– obava z přetechnizace –> odcizování člověka

– 4 tzv. existenciály: 1. svoboda

2. individualita

3. odpovědnost

4. volba

– jen v hraničních existenciálních situacích jako jsou úzkost, hrůza, strach,

smrt, zoufalství, utrpení, naděje si člověk uvědomuje svoji existenci –

vytržení z každodennosti

– vědecké poznatky jsou jen jednou z cest k pravdivému poznání

– hlásá svobodně zvolenou autentickou (mou vlastní) existenci

– 2 větve: francouzská a německá

– Sören Kierkeggard – 1813 – 1855

– předchůdce existencialistů

– „Sokrates z Kodaně“ – psal v dialozích

– svoboda není libovůle, protože neustále každý den musíme volit

– svoboda je úkol, povinnost

– ve své existenci volíme krok vpřed, aniž bychom mohli cokoli

dopředu plánovat – nevíme, co bude, ale máme představy, tužby

– dílo: Buď, a nebo

– předrozumová důvěra v existující prostor, do něhož každý den

vstupujeme –> důvěra v budoucí čas –> důvěra v Boha

– křesťansky založený, ale člověk si vše má zařídit sám, podle sebe

– člověk se musí zbavit vlivu etiky (která předpokládá normy, jejichž

dodržování znamená být poslušný, nikoliv odpovědný a mravný –

takový může být člověk jen skrze hlubokou osobní víru)

– každý člověk probíhá 3 stádii: 1. estetické

–> zabývaní se vzhledem, povrchem

2. etické

–> problematika dobra a zla,