30. Filozofie 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
– studoval v Kostnici
– osobní asistent Husserla
– angažoval se v NSDAP
– pracuje s časovostí, nehovoří o člověku, ale o tzv. dasein
– ontologická diference = rozdíl mezi bytím a jsoucnem
– říká, že (člověk) dasein je nehotový tvor, neustále se
dotváří
– člověk je místem, kde se děje událost bytí
– víme o své konečnosti, o své smrti – nemůže nám ji
nikdo vzít
– naše každodennost je institucionalizována („instituce
nám berou svobodu“), proto lidé utíkají do
„jednodušších civilizací“
– chováme se neustále podle určitých pravidel, kde je
naše individualita? – člověk se stává odosobněným
– pomocná ruka, je umění – zanechat za sebou stopu
– strach = z konkrétní věci, po vykonání přejde
– úzkost = chvilková záležitost, přijde a odejde
bezdůvodně
– esence = podstata bytí
– existence = každodennost, povrchnost
– dílo: Bytí a čas
Existencialismus – vyzívá k tomu, abychom skutečně existovali (jen člověk existuje)
– klade před člověka vlastní já, jako svobodu, jako možnost
– člověk je ale zodpovědný za svůj život, je vrhán do starostí, strachu,
zoufalství, vyvolaných absurditou existence
– existencialisté rozhánějí mlhu každodennosti a konzumní mentality,
zabývají se smyslem života, lidstva
– orientován antropocentricky (na člověka a jeho problémy)
– zdrojem poznání je člověk
– člověk je produktem společnosti 20. století
– obava z přetechnizace –> odcizování člověka
– 4 tzv. existenciály: 1. svoboda
2. individualita
3. odpovědnost
4. volba
– jen v hraničních existenciálních situacích jako jsou úzkost, hrůza, strach,
smrt, zoufalství, utrpení, naděje si člověk uvědomuje svoji existenci –
vytržení z každodennosti
– vědecké poznatky jsou jen jednou z cest k pravdivému poznání
– hlásá svobodně zvolenou autentickou (mou vlastní) existenci
– 2 větve: francouzská a německá
– Sören Kierkeggard – 1813 – 1855
– předchůdce existencialistů
– „Sokrates z Kodaně“ – psal v dialozích
– svoboda není libovůle, protože neustále každý den musíme volit
– svoboda je úkol, povinnost
– ve své existenci volíme krok vpřed, aniž bychom mohli cokoli
dopředu plánovat – nevíme, co bude, ale máme představy, tužby
– dílo: Buď, a nebo
– předrozumová důvěra v existující prostor, do něhož každý den
vstupujeme –> důvěra v budoucí čas –> důvěra v Boha
– křesťansky založený, ale člověk si vše má zařídit sám, podle sebe
– člověk se musí zbavit vlivu etiky (která předpokládá normy, jejichž
dodržování znamená být poslušný, nikoliv odpovědný a mravný –
takový může být člověk jen skrze hlubokou osobní víru)
– každý člověk probíhá 3 stádii: 1. estetické
–> zabývaní se vzhledem, povrchem
2. etické
–> problematika dobra a zla,