3. Racionalismus a Pascal

Racionalismus

Patří sem filozofové 17. století, podle nichž jsou základní principy a pojmy lidského poznání založeny výlučně v mysli, zatímco smyslové poznání je oproti čistému myšlení nižšího řádu. Většinou také dedukují věcné souvislosti pouze na základě logických vztahů. Postulují existenci idejí a principů, které jsou rozumu vrozeny či předem dány. Není to už svět, který se skládá z formy a látky, přičemž se forma vyznačuje příbuzností s myslí, a proto můžeme tento svět poznávat (Aristoteles a středověk). Racionalistická metafyzika ve světě objektů uznává jen materiální substance a klade tak často mezi svět mysli a těles propast. Filozofové se podobně jako empirikové věnují zejména gnozeologii.

René Descartes (1596 - 1650)

Francouzský matematik, vědec a filozof pokládaný za zakladatele novověké filozofie. Narodil se jako třetí dítě právníka, hned rok po narození mu zemřela matka. V osmi letech byl poslán do jezuitské koleje, kde strávil deset let a projevil mimořádné nadání pro matematiku. V roce 1616 ukončil studia práv na univerzitě ve Francii a o dva roky později vstoupil do vojska prince Oranžského v Holandsku. Na přelomu let 1620/21 ukončuje vojenský život a vrací se do Francie, roku 1628 emigruje do Holandska, kde se chystá nerušeně pracovat. Odmítá zveřejnit výsledky svého přírodovědného bádání, prakticky dokončené Pojednání o světě, po té, co se dozvídá o Galileově odsouzení, jehož názor sdílel.

Jeho prvním filozofickým dílem, které ale vyšlo až po jeho smrti, jsou Pravidla pro vedení rozumu, následuje za jeho života vydaná Rozprava o metodě, dále Eseje (zde se věnuje geometrii, optice a meteorologii, jedná se o spis, který vydal anonymně a k němuž se někdy připojuje pojednání o optice, o nebeských jevech a o analytické geometrii), potom Principy filozofie a Meditace o první filozofii. Roku 1649 vydává spis Vášně duše, k jehož napsání jej pohnula korespondence s Alžbětou Falckou, která Descarta přiměla k zpřesnění jeho nauky o vztahu duše a těla. Téhož roku je pozván do Stockholmu a to královnou Kristýnou, kterou měl vždy brzy ráno vyučovat fılozofii, ale na počátku roku 1650 onemocní zápalem plic a umírá.

Jeho snahou je nalezení jistých, nezpochybnitelných základů poznání, tedy toho, co lze poznat jasně a zřetelně pomocí evidence (jistoty) založené na intuici (nahlédnutí) a jasného rozlišujícího názoru. Aby tohoto poznání dosáhl, vystavuje všechno mínění a smyslové poznání skepsi, která metodicky vede k poslednímu jevu, o němž již nelze pochybovat – k nezpochybnitelnému faktu existence pochybujícího subjektu - tak vzniká proslulé myslím, tedy jsem, v dalším kroku rozšířené na jsem myslící substance. Základní pravdy včetně samotného pojmu pravdy spočívají v oblasti evidence, která dává a priori dané duchovní obsahy ( = vrozené ideje, zejména ideu Boha a matematické zásady), které není třeba dále dokazovat. Vedle toho rozeznává ještě ideje získané zkušenostně a uměle v subjektu vzniklé.