3. Racionalismus a Pascal

Je považován za zakladatele novověkého subjektivismu.

Rozprava o metodě aneb jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách

Rozprava vyšla anonymně 1637 a byla úvodem k aplikacím vyložené metody, tj. k Dioptrice, Meteorům a Geometrii, není tedy samostatným dílem. Její účel byl především apologetický (obrana vlastních vědeckých zkoumání) a také autobiografický (historie vlastních uvažovacích postupů). Je rozdělena na šest kapitol.

1. Úvahy týkající se věd

Přiznává se k tomu, že zjistil, že žádné názory není sto pojmout jako pravdivé, protože žádná z věd ani z umění nesplňují kritéria pravdivosti, a žádné jejich poznatky nejsou nepochybné. Za tímto účelem zkoumal a učil se jazyky, matematiku, poesii, prózu, historii, církevní nauku a v neposlední řadě také filozofii, u které shledává tolik různých myšlenkových systémů kladoucích si nárok na pravdivost, že jen z toho důvodu je již nemožné se k nějakému přiklonit. Na konci kapitoly potom říká: „…naučil jsem se nevěřit příliš pevně v nic, o čem jsem se přesvědčil pouze z příkladu a ze zvyku, a tak jsem se ponenáhlu osvobodil od mnohých omylů, jež mohou zatemňovat přirozené světlo našeho ducha.“ Také zde přiznává, že objevil svoji geometrickou metodu jako dvaadvacetiletý a po té se rozhodl devět let cestovat, než ji sepsal.

2. Základní pravidla metody

Hned v úvodu popisuje prostředí, ve kterém rozprava vznikla - když se vracel z korunování císařova k vojsku a počínající zima ho zadržela v ležení, kde byl v klidu uzavřen sám v místnosti, a mohl proto přemýšlet. Došel k tomu, že je to „… spíše zvyk a příklad, co nás přesvědčuje, než nějaké jisté poznání a že přece většina hlasů není důkazem, jenž by něco platil při pravdách poněkud hůře poznatelných, protože je mnohem pravděpodobnější, že je spíše nalezl jediný člověk než celý národ: nemohl jsem si vybrat nikoho, jehož názory by se mi zdály vhodnějšími než názory jiných, a shledal jsem, že jsem nucen ujmout se sám svého vedení.“

Postuluje proto čtyři pravidla pro vybudování vlastního nepochybného systému, od kterých je pevně rozhodnut se nikdy neodchýlit.

1. Za pravdivou budu přijímat jen takovou věc, kterou s evidencí (evidence náleží idejím, myšlenkám) jako pravdivou poznám - musím se vyhnout ukvapenosti a zaujatosti a do svých soudů zahrnovat jen to, co se jevilo jasné (pokud je idea přítomna a nazírám ji - nemyslím na ni jen ve vzpomínce) a zřetelné (pokud ideu s ničím jiným nesměsuji - nazírám ji samotnou, ne jako vlastnost nějaké věci, např. barvu) mému duchu, že o tom nemohu pochybovat.

2. Každou z otázek, které budu prozkoumávat, rozdělím na tolik částí, jak jen je možno a žádoucno, aby byly lépe vyřešeny (= snaha převést otázky na nejjednodušší formu).

3. Budu své myšlenky vyvozovat v pořadí od nejjednoduššího k nejsložitějšímu.

4. Budu činit tak úplné výčty a obecné přehledy, abych si byl jist, že jsem nic neopominul.