3. Racionalismus a Pascal

Descartes hledá jasné principy deduktivního poznání věci = geometrická, matematická metoda. „Ony dlouhé řetězy docela prostých a snadných důvodů, jichž geometři obvykle užívají, aby došli svých nejnesnadnějších závěrů, daly mi popud k názoru, že všechny věci, jež se mohou stát předměty lidského vědění, následují po sobě stejným způsobem, a že, když se jen vyhneme tomu přijímat nějakou věc nepravdivou za pravdivou, a když zachováme vždy pořádek, jakého je potřebí k vyvození jedněch z druhých, nemůže být nic tak vzdáleného, aby se toho nakonec nedosáhlo, ani tak skrytého, aby to nebylo objeveno.“ „Nejvíce uspokojovala mne tato metoda tím, že jsem byl ubezpečen, že užívaje jí, užívám ve všem svého rozumu, ne-li dokonale, aspoň podle svých možností.“

3. Několik pravidel morálky vyvozených z metody

„Protože jsem zatím nic neuznal za jisté, kromě svých zásad, čeká mě budování systému, ze kterého by měla i morální pravidla později vzejít, abych zatím nezůstal nerozhodný ve svých činech a abych žil co nejšťastněji, vytvořil jsem si prozatímní morálku.

1. Mám být poslušen zákonů, zvyků a mravů své země a přidržovat se věrně náboženství, v němž jsem byl vychován od svého dětství a řídit se ve všech věcech názory nejumírněnějšími a nejméně výstředními (při pochybení se tak méně odchýlím od správné cesty), jimiž se v praxi řídí nejrozumnější z těch, s nimiž budu muset žít.

2. Mám být co nejpevnější a nejrozhodnější a vytrvale se přidržovat i nejpochybnějších názorů, jakmile jsem se k tomu jednou rozhodl.

3. Mám se snažit přemáhat spíše sebe než osud a měnit spíše své soudy než pořádek světa a věřit, že nic úplně není v naší moci než naše myšlenky, proto abych v budoucnosti netoužil po ničem, čeho bych nemohl získat (např. nebude toužit po zdraví, když by byl nemocný, inspirováno stoickou filozofií).

4. Zde podává zdůvodnění a ospravedlnění předchozích zásad, mluví o tom, že postupně probral všechna lidská zaměstnání, aby si mezi nimi zvolil to, které je nejlepší a došel k tomu, že chce využívat svého života k zušlechťování rozumu a pokračovat v poznání pravdy. Hodlá se proto řídit předchozími pravidly. (V tomto smyslu tedy poslední bod není morálním pravidlem.)

(Poznámka - prozatímní morálka není obsahovou morálkou, je ryze formální a podává metodická pravidla, jak má jedinec postupovat, nemůže-li se vykázat žádným jistým poznáním. Poté, co nejprve vymezil oblasti, pro něž správné chování stanovují instituce a tradice, nabízí klíčové poučky pro oblasti ostatní - máme nejprve obracet pozornost k našim spolubližním, potom tříbit rozhodnost a odhodlání ve svém chování a nakonec se soustředit na oblast vlastního myšlení a vůle. Zároveň je v tomto případě odhodlán držet se toho, co je nejpravděpodobnější – z toho vysvítá, že mu jde o jistotu, ale pokud je rozhodnutí nevyhnutelné, musí již pouhou pravděpodobnost považovat za jistotu. Ovšem v úvahách, které pátrají po teoretické pravdě, musí postupovat opačně a vše pouze nepravděpodobné pokládat za nepravdivé. Prozatímní morálku měla nahradit nová morálka, která by spočívala na vědeckém základě, takovou však nikdy nevytvořil, zabýval se jen dílčí oblastí - naukou o afektech, a to v díle Vášně duše.)