3. Racionalismus a Pascal

„…avšak protože jsem již na sobě velmi jasně poznal, že přirozenost duchovní je rozdílná od tělesné, bera v úvahu, že všeliké složení dokazuje závislost, a že závislost je zřejmě nedostatek, soudil jsem, že Bůh složen není, jsou-li ve světě nějaké bytosti ne zcela dokonalé, musí záviset na něm, takže nemohou bez něho existovat ani okamžik, a tak vraceje se ke zkoumání ideje, již jsem měl o dokonalé bytosti, shledal jsem, že její existence je v ní zahrnuta, jako je zahrnuto v ideji trojúhelníka, že jeho tři úhly se rovnají dvěma pravým." (Proto je Descartův důkaz Boha někdy nazýván geometrickým. Jedná se v podstatě o Anselmův ontologický důkaz – ve svém rozumu nalezl pojem nejvyšší bytosti, nad niž vyšší myslet už nelze, z čehož vyvozuje, že tato musí existovat – je totiž jasné, že si tento pojem nemohl do svého rozumu vložit sám, ale musela ho tam dát právě tato nejvyšší bytost, sami si totiž můžeme vytvářet ve své mysli pojmy jen do určité úrovně).

„…již dříve jsem vyslovil jako pravidlo, že věci, které zcela jasně a zřetelně chápeme, jsou všechny skutečné, což je podepřeno tím, že Bůh jest /…/ a že vše, co je v nás, vychází z něho. (V posledku tedy jasnost a zřetelnost zajišťuje Bůh). „Z čehož vyplývá, že naše ideje nebo poznatky, jsouce reálnými věcmi a pocházejíce od Boha, ve všem, v čem jsou jasné a zřetelné, nemohou po této stránce nebýt pravdivé.“

5. Řád otázek přírodních

Zde, když zajistil svým jasným a zřetelným myšlenkám pravdivost, vysvětluje vznik světa. Bůh stvořil látku, kterou uvedl v nepravidelný pohyb a dal přírodě zákony, jež sám zavedl, látka se podle nich začala uspořádávat, vznikly planety, komety...., člověk, kterému dal rozum a řeč, která nás odlišuje od zvířat a strojů.

6. Věci žádoucí pro pokrok v přírodním bádání

Zde vysvětluje, že chce, aby jeho vědecká díla byla povětšinou vydávána až po jeho smrti, protože by ho případné námitky rušily od práce, ne že by je neuměl vysvětlit, sám si je klade, ale nechce se mu o nich diskutovat, protože tyto diskuse by mu nepřinesly nic nového.

Nakonec projevuje úmysl věnovat se také otázkám, které jsou užitečné pro lékařství, aby tak mohl prodloužit lidský život.

Baruch Benedictus de Spinoza (1632 – 1677)

Narodil se v Amsterodamu jako syn židovských rodičů, přistěhovalců z Portugalska, kteří se do Holandska uchýlili před nesnázemi, které jim přinášela jejich víra. Jeho otec byl váženým kupcem, po jeho smrti se Spinoza se svým bratrem ujímá obchodu, krom toho ale studuje karteziánskou filozofii a přírodní vědy. Patrně kvůli svému panteismu a pochybnostem o závaznosti Starého zákona byl roku 1659 exkomunikován z židovské obce, musel se vzdát účasti na vedení obchodu a začal se věnovat broušení čoček, aby se uživil. Odchází z Amsterodamu a píše svá díla, později se stává se slavným, je mu dokonce nabídnuta i profesura v Heidelberku a ačkoli mu kurfiřt zaručuje plnou svobodu při výuce, Spinoza odmítá. Po dlouhou dobu svého života trpěl tuberkulózou, které nakonec podlehl.