3. Racionalismus a Pascal

„Když jsem si zvolil tuto prozatímní morálku, mohu postupně opouštět všechny své ostatní názory. Po devět let jsem cestoval a vytrhával ze svého ducha všechny omyly, jež se do něho mohly dříve vloudit. Ne že bych tím napodoboval skeptiky, kteří pochybují jen proto, aby pochybovali, a předstírají, že jsou vždy nerozhodní: naopak, veškeré mé snahy směřovaly k tomu, abych došel jistoty a odházel nános a písek, abych nalezl skálu nebo jíl.“

4. Důkazy o jsoucnosti Boha a lidské duše neboli základy metafyziky

„Protože pak nás naše smysly někdy klamou, jal jsem se předpokládat, že není věci, jež by byla taková, za jakou nám ji podávají, a protože existují lidé, kteří se mýlí v úsudcích i při nejjednodušších věcech z geometrie /… /, soudil jsem, že mohu chybovat jako každý jiný, a proto jsem odvrhl jako klamné všechny důvody, jež jsem předtím pokládal za důkazy, a konečně soudě, že tytéž myšlenky, které máme ve bdění, mohou se nám dostavit také ve spánku, aniž je tedy jediná z nich pravdivá, rozhodl jsem se, že si budu představovat, že všechny věci, jež mi kdy přišly na mysl, nejsou též pravdivější než přeludy mých snů, avšak ihned potom jsem si uvědomil, že i když jsem chtěl myslit, že vše je klamné, je nezbytně nutno, abych já, který tak myslím, existoval, pozoruje, že tato pravda myslím, tedy jsem, je pevná a jistá. Soudil jsem, že ji mohu bez obavy přijmout za první zásadu filozofie, již jsem hledal. Potom zkoumaje pozorně, co jsem, a vida, že si mohu sice představit, že nemám tělo a že není svět ani místo, kde bych byl, avšak že si proto nemohu představovat, že vůbec nejsem, a že naopak již z toho, že mám v úmyslu pochybovat o skutečnosti ostatních věcí, následuje zcela zjevně a jistě, že jsem, že však, kdybych přestal myslit, nemohl bych věřit ve svou existenci: z toho jsem poznal, že jsem substance, jejíž všechna podstata čili přirozenost je toliko myšlení, a jež ke své existenci nepotřebuje žádné místo, ani nezávisí na žádné hmotné věci. Takže toto Já, tj. duše, kterou jsem tím, čím jsem, je naprosto rozdílná od těla, ba lze ji snáze poznat než tělo, a i kdyby ho nebylo, byla by tím, čím jest.“

„Uvažuje pak o tom, že pochybuji, a že tedy má bytost není docela dokonalá, pojal jsem úmysl hledat, odkud mi bylo dáno myslit na něco dokonalejšího, nežli jsem sám, a poznal jsem zřejmě, že to musila být nějaká bytost vpravdě dokonalejší podstaty. (U jiných věcí existujících mimo něj ho nezajímá, odkud pocházejí, protože nic je nestaví nad něj a jsou-li skutečné, jsou závislé na jeho přirozenosti.)

„Avšak nemohlo by to být stejně s ideou bytosti dokonalejší než má vlastní, neboť mít ji z nicoty by byla věc zřejmě nemožná, a ježto je stejně nemožné, aby dokonalejší bylo následkem méně dokonalého a závislé na něm, nemohl jsem ji vyvodit ze sebe sama, takže zbývá jen to, že do mne byla vložena bytostí, jež byla opravdu dokonalejší než já, jež byla Bůh."