3. Racionalismus a Pascal

Pascal býval jako malý často nemocný, jeho nadání se objevilo už v dětství, v 16 letech napsal pojednání o kuželosečkách, v 19 zkonstruoval první aritmetický = počítací stroj, později sestrojil dalších 14 exemplářů. Považujeme ho proto za průkopníka kybernetiky. Od r. 1646 se zabýval fyzikálním problémem vzduchoprázdna. V té době ještě panovalo mínění pocházející z chybné interpretace Aristotela, že přírodě je vlastní úsilí vyplnit jakoukoliv prázdnotu (horror vacui = strach z prázdnoty), fyzikální jevy byly vysvětlovány na základě vlastností, které náleží jen myslícím bytostem. Pascal nebyl první, kdo tomuto jevu nedůvěřoval, např. Galilei a Descartes toto učení rozhodně odmítli). Pascal se proto snažil přírodní jevy vysvětlit vědeckou cestou mechanického racionalismu a zasadil tak těžkou ránu scholastickému myšlení. Rozvoj nové vědy ničil tradičně scholastickou představu světa, v němž kosmické hierarchii odpovídá rozdělení tříd ve společnosti. Svět přístupný našim smyslům byl také zásluhou Pascala (Descarta, Galileiho) redukován na soubor mechanismů, uvnitř něhož žádná skrytá síla nenapodobuje přání člověka. To byl hlavní důvod, proč se dostal do ostrého konfliktu s jezuity.

Pascal byl hluboce věřící člověk, žil v době třicetileté války za protireformačního úsilí. V té době byla ve Francii dvě protireformační hnutí - jezuité, kteří chtěli hugenoty přivést ke katolické církvi násilím, a jansenisté (jejichž představitelem byl i Pascal), kteří doporučovali mírovou cestu - vedli příkladný život po vzoru prvních křesťanů a zdůrazňovali boží milost, čímž hugenoty chtěli přesvědčit o pravdivosti katolické církve. Oba tyto směry se navzájem nesnášely. Jansenisté vycházeli z Augustina a převzali jeho nauku o predestinaci = od narození jsme předurčeni ke spasení nebo k zatracení. Oproti tomu jezuité dokazovali, že člověk má vůči Bohu svobodnou vůli - případ od případu přizpůsobovali strohé zásady křesťanské morálky svým politickým a finančním cílům. Dosáhli u papeže toho, že jansenistické učení bylo odsouzeno jako kacířské. Sám Pascal se k jansenismu dostal přes svoji mladší sestru, která vstoupila od kláštera a kterou od tohoto kroku zpočátku zrazoval, později se ale stal aktivním členem - napsal 18 dopisů - Listů provinciálovi, které vydával anonymně, každý vzdělanec, i král, toužil tyto listy číst. Je to vášnivá a ironická polemika proti jezuitům. Tyto listy byly nakonec katolickou církví odsouzeny a zaneseny do seznamu zakázaných děl. Pascal na to později v Myšlenkách reagoval neústupně: „A když Řím promluvil a když lidé myslí, že odsoudil pravdu, a když to napsali, a když knihy, které řekly opak, jsou zatraceny, je třeba volat tím hlasitěji, čím nespravedlivěji jsme zatracováni a čím násilněji má být slovo zardoušeno. /.../ Jestliže moje Listy byly odsouzeny v Římě, co já v nich odsuzuji, je odsouzeno v nebi /.../ Inkvizice a jezuité, dvě metly pravdy.“