3. Racionalismus a Pascal

Leibniz chtěl veškeré poznání převést na jednoznačně pojmy, které lze vyjádřit pomocí symbolů a matematicky uvést do vzájemných vztahů. Ve skutečnosti formuloval však jen několik zásad:

Pravdy rozumu jsou nutné a věčné, lze je potvrdit logickou analýzou.

Pravdy faktuální jsou nahodilé, jedině Bůh je dokáže převést na pravdy rozumu, on umí rozkrýt jakoukoli skutečnost, protože vše je obsaženo ve všem (např. v pojmu Cézara je obsaženo, že překročí Rubikon). Spinoza je panteista.

Bůh je absolutně dokonalá bytost, a proto jedná nejdokonalejším způsobem. Princip dokonalosti = při co možná nejmenším výchozím vkladu, by mělo vzniknout co možná nejvíce principů - tak se chová příroda. (Aplikováno na univerzum – Bůh stvořil dokonalý svět tak, že použil co nejmenší množství přírodních zákonů a přitom stvořil co největší rozmanitost.)

Princip dostatečného důvodu - nic nemůže být jsoucí nebo pravdivé, není-li dostatečný důvod, proč to tak je.

Princip identity nerozlišitelného - pokud by existovaly dvě stejné věci, nebyl by dostatečný důvod ani pro jednu z nich. Všechny substance jsou kvalitativně odlišné – existují jen individua, obecné pojmy jsou abstrakta. Prostor a čas jsou relativní (v rozporu s Newtonovým předpokladem) a jsou to projevy monád.

Co podle principu Boží identity není sporné, je prostřednictvím Boha věčnou možností. Sami o sobě ale nejsou všechny možnosti navzájem slučitelné, každý celek vzájemně slučitelných možností vytváří možný svět, počet takových světů je nekonečný. Bůh je sice svobodný, ale ve své moudrosti a z etických důvodů může stvořit jen nejlepší ze všech možných světů, v němž se propojuje minimum principů s maximem individuální rozmanitosti. (Odtud nesprávně chápaná formulace o nejlepším z možných světů. Neznamená totiž, že každému jednotlivci, je-li posuzován samostatně, se dostává to nejlepší, z pohledu celku představuje pro jednotlivce nejlepší z možných světů to nejlepší řešení. Protože všechny možné světy jsou konečné, mají nedostatek, a tedy zlo. Vše, co existuje, usiluje o zdokonalení, existuje nekonečný pokrok, k němuž přispívají také příležitostné úpadky, podobně jako rány osudu znamenají v dané chvíli zlo, ale později vedou k mnohem větší dokonalosti.

Blaise Pascal (1623 - 1687)

Jeho otec byl místopředseda berního soudu, znal jazyky, literaturu a matematiku, když byly Pascalovi tři roky, zemřela mu matka, otec se vzdal svého úřadu v provinčním francouzském městě a odstěhoval se do Paříže, kde se věnoval výchově dětí. Pascalova starší sestra byla jednou z nejvzdělanějších žen své doby, zabývala se pod vedením svého otce matematikou, od ní pochází také první životopis Pascalův. Mladší sestra vynikala básnickým nadáním a vstoupila do kláštera.