HWE_11-20

Na zadní straně karty se nachází dle typu několik konektorů typu 3,5 Jack. Audiokonektory jsou určeny pro zvukový vstup a výstup. Význam konektorů je naznačen jednak barvou samotného konektoru, jednak symbolem, který je vyražen v blízkosti konektoru. Obecné značení dle barev je: zelený konektor - zvukový výstup, červený - mikrofonní zesilovaný vstup, modrý - nezesilovaný zvukový vstup.

Zvuková karta je tvořena dvěma systémy. Jeden je určen pro digitální záznam a reprodukci zvuku, druhý je hudební syntéza, která se využívá k přehrávání. Každý systém je založen na páru dvou převodníků - digitálně-analogový (DAC) a analogově-digitální (ADC). Počítač tedy při své činnosti buď předává data převodníku (přehrávání), nebo je odebírá (záznam).

• Digitalizace se provádí pomocí vzorkování. V každém časovém intervalu se zjistí a zaznamená aktuální stav signálu neboli vzorek. Čím kratší je interval mezi vzorkováním, tím vyšší je vzorkovací frekvence, tím více vzorků bude pořízeno a tím bude výsledný záznam kvalitnější. Druhý faktor, který určuje kvalitu digitálního signálu, je počet použitých úrovní v každém ze vzorků. Nejčastěji používané vzorkovací frekvence: 11025 Hz (telefonní kvalita), 22050 Hz (rádio kvalita), 44100 Hz (CD kvalita), 48000 Hz, 96000 Hz. Počet bitů na jeden vzorek je většinou 8, 16 nebo 24.

18. PASIVNÍ PRVKY POČÍTAČOVÝCH SÍTÍ

• Pasivní prvek: Pasivní síťové prvky jsou takové, které se aktivně nepodílí na síťové komunikaci. Nejčastěji se jedná o konektory, zásuvky a přenosová média.

• Koaxiální kabel:

• Základem je měděný vodič, který je obalen plastovou izolací. Izolační vrstva je opletená stíněním. Vše je ve vnější izolaci. Používají se pro sběrnicovou topologii, rychlost přenášených dat je 10 Mbps. V praxi se setkáváme se dvěma druhy koaxiálních kabelů – tlusté a tenké. Tlusté koaxiální kabely byly využívány jako první přenosové medium v síti Ethernet a dokáží přenášet signál do vzdálenosti maximálně 500 m, přičemž jejich průměr je 1,3 cm. Tenký koaxiální kabel se dnes používá častěji i v jiných oborech (rozvody antén apod.), má průměr 0,6 cm, impedanci 50 Ohm a maximální dosah 200 m.

• 1. Vnitřní vodič – který je vyroben zpravidla z mědi a bývá to buď jeden plný drát nebo spletené lanko z více drátků. Průměr tohoto vodiče je jedním z faktorů, které ovlivňují útlum.

• 2. Dielektrikum – je izolační vrstva umístěná kolem vnitřního vodiče. Bývá vyrobeno

z polyethylenu, teflonu, popř. tam může být jen vzduch a značně ovlivňuje vysokofrekvenční vlastnosti kabelu.

• 3. Foliové stínění – bývá umístěno kolem dielektrika. Bývá pod vodivým opletením, nemají ho všechny koaxiální kabely a díky horší ohebnosti jsou tyto kabely použity pro pevné rozvody.

• 4. Vnější vodič – neboli vodivé opletení zpravidla provedeno pomocí splétaného měděného vodiče. Toto splétání může sloužit také jako uzemnění pro vnitřní vodič