HWE_11-20

9. Kategorie 7 – využívá šířku pásma 600-700 MHz, každý pár je samostatně stíněn

a používá se pro přenosy plné šířky videa. Zatím se na této technologii pouze provádí pokusy a běžně se nepoužívá.

Výhody kroucené dvojlinky lze najít ve snadném připojení jednotlivých zařízení, možnost využití i např. i pro telefonní rozvody, která se často využívá ve strukturované kabeláži. Nespornou výhodou je také snadná instalace a nízká cena. Naopak nevýhodou může být to, že stíněný kabel je silnější

a hůře se s ním pracuje a u nestíněného je horší EMS než např. u koaxiálního kabelu.

Pro zapojení se používá konektor RJ-45.

U přímého zapojení jsou oba konce zapojeny identicky.

Křížený kabel má na koncích přehozený oranžový pár se zeleným (piny 1+2 versus 3+6) a v případě gigabitového ethernetu ještě modrý pár s hnědým (piny 4+5 versus 7+8). Používají se k přímému propojení počítače s počítačem a před rozšířením auto-MDI/MDIX (automatické rozpoznání přímého nebo kříženého kabelu) byl také potřeba k propojení mezi směrovači, rozbočovači nebo přepínači.

• Optický kabel:

Je skleněné nebo plastové vlákno, které prostřednictvím světla přenáší signály ve směru své podélné osy. Optická vlákna jsou široce využívána v komunikacích, kde umožňují přenos na delší vzdálenosti a při vyšších přenosových rychlostech dat než jiné formy komunikace. Vlákna se používají místo kovových vodičů, protože signály jsou přenášeny s menší ztrátou a zároveň jsou vlákna imunní vůči elektromagnetickému rušení.

Optické kabely se v praxi často označují jako Fiber-Optic (FO). Vysílač (označován Tx), zpravidla LED nebo laserová dioda, převádí tedy elektrické signály na světelné impulsy a přijímač (Rx) je složen z fotodetektoru, který převádí optický signál do elektrického tvaru, zesilovače, jenž signál zesiluje a převádí do tvaru připraveného ke zpracování a procesoru, který převádí původní signál na signál elektrický přičemž dochází ke změně kódování. Optické vedení tvoří většinou svazek optických vláken, které se liší v rozměrech, složení, ale také ve vlnových délkách, které mohou přenášet.

• Optické vlákna se dělí na jednovidové a mnohovidové. Jednovidové (angl. singlemode) mají jádro velmi tenké (méně než 10 μm), světlo může v jádru postupovat jen jednou cestou, má velký útlum, při instalaci vyžaduje větší přesnost a přenosové rychlosti jsou až 50 Gb/s. Jednovidové vlákna umožňující přenos až na 100 km bez opakovače, ale jsou dražší než mnohavidové. Mnohavidové (angl. Multimode) jsou tlustší než jednovidové vlákno, světelný paprsek tak má více prostoru a může tak probíhat v jádru více cestami, což ovšem může vézt k rušení signálu na straně přijímače. Snáze se spojují, jsou levnější než jednovidová, ale nejvyšších rychlostí dosahujeme do vzdálenosti 1 km od vysílače.