Česká literatura období humanismu a renesance

- Písmácká literatura – písmáci – většinou venkovští literární samoukové, milovníci literatury, psali většinou paměti, kroniky, pověsti apod. (zaznamenávali historické události formou osobních zápisků), např. z konce baroka: Jan František Vavák – Paměti.

- Kramářská (jarmareční) píseň – zpívali je potulní kramáři s flašinetem a obrázky (doprovázeli je tím), měly funkci informační i zábavnou, zachycovaly (námětem byly) – výjimečné senzační události – pohromy, války, vraždy, loupeže, přírodní katastrofy (povodně), hrůzostrašné, zázračné historky, vždy podány jako aktuální („stalo se nedávno…“), dlouhé, rozvleklé (udržely se až do 19. stol. – oblíbené), skvělá parodie – Voskovec + Werich: Píseň strašlivá o Golemovi, který chtíčem byl jat.

Lidová (ústní) slovesnost

– vznikala ve všech dobách, ale v této době má obzvlášť významné postavení, nastává nebývalý rozmach, bude inspiračním zdrojem hl. v období národního obrození, zaznamenávají ji sběratelé (Frant. Bartoš, Frant. Sušil, Erben, Němcová):

lyrické písně (o lásce, nechuť k vojně, sociální útisk – robota, vrchnost, zbojnické atd.)

balady – (např. Osiřelo dítě, Utonulá, Sestra travička)

pohádky (vyjadřují hlavně touhu po spravedlnosti – např. Honza přelstí pány, čert pomáhá chudým proti bohatým apod.)

pověsti – O Žižkovi, O Kozinovi apod., i pověsti legendární (vztahují se k poutním místům, klášterům, zázrakům), např. Blaničtí rytíři

proroctví, přísloví, hádanky

drama – lidové úpravy náboženských her, např. Rakovnická vánoční hra - spor pastýřů a králů, zda se Ježíšek narodil pro bohaté či chudé; lidové hry se zpěvy (zpěvohry);

loutkové divadlo – např. o Faustovi, o Donu Juanovi atd.