Česká literatura období humanismu a renesance

Rekatolizace - vedla k hromadnému odchodu nekatolíků do exilu (vyhnanství), někteří se však vrátili, někteří přijali katolictví. Vzdělanci a umělci, kteří neopustili vlast, mají též obrovský význam pro národ a nebylo jich málo (výtvarní umělci, Bridel, Michna, Balbín aj.)

Jezuitský řád – měl hlavní podíl na rekatolizaci, mnohdy byl opravdu postrachem, ale měl také např. vynikající školství, vychovával znalé, pracovité a disciplinované intelektuály, měl mezinárodní kontakty, které zajišťovaly rychlé šíření informací a poznatků. Karlova univerzita po spojení (1654) s jezuitským Klementinem (vyšší úroveň než UK) byla opět evropsky proslulá. Jezuité se přitom nikdy nestavěli proti českému národu a kultuře.

Zrovnoprávnění němčiny s češtinou, germanizace - příliv německého obyvatelstva, hlavně do měst, měšťané němčinou ovlivněni víc, čeština ustupuje, zejména v úřadech, ve veřejném životě, v 17. stol. se ještě udržuje krásná a vyspělá čeština v umělecké a odborné literatuře, v 18. stol. úroveň češtiny postupně upadá.

Exulantská literatura

Jan Ámos Komenský (1592 – 1670)

Evropský vzdělanec s rozmanitými vědeckými zájmy, biskup jednoty bratrské, filozof, pedagog, historik, jazykovědec, překladatel, publicista, spisovatel, proslavil české písemnictví v cizině (kde strávil víc než půl života).

Narozen v Uherském Brodě nebo v Nivnici na Moravě v měšťanské rodině, brzo osiřel. Vzdělání na bratrských školách v Přerově a Strážnici, dále na německých protestantských univerzitách. Určitý čas učí v Přerově na Moravě. Stal se bratrským knězem ve Fulneku, oženil se. Od r. 1621 se skrývá na panství Žerotínů. Žena i s dětmi mu umírá při epidemii. Roku 1624 se žení podruhé. Odešli spolu do exilu r. 1628, do Polska (Lešno). Učil tam na gymnáziu. Poté pobyt v Anglii, Nizozemí, Švédsku, Uhrách (všude zván, aby reformoval, modernizoval školství). I druhá žena mu zemřela, po čase se oženil potřetí. V Lešně je požár, při kterém shořel veškerý majetek Komenského. Odchází do Amsterodamu a tam žije až do své smrti.

Dílo je neobyčejně rozsáhlé, představuje spojení (prolnutí) humanistických, renesančních a reformačních ideálů (představ, snah) s barokním životním pocitem [popř. i prolnutí umění a vědy, poznání a víry]. Dílo lze dělit na oblast literární (uměleckou) a vědeckou (pedagogickou a pansofickou) :

Nábožensko – filozofická umělecká díla

hlavně v 1. období od počátku (asi 1619) do emigrace r. 1628 převažují umělecká díla (formou), nábožensko-filozofická (obsahem), říká se jim též útěšné spisy – útěchu a východisko z beznaděje nachází v Bohu,

plné boží odevzdanosti, osobního smutku (bolesti, sklíčenosti) a víry v lepší budoucnost (týkají se stavu společnosti, národa, církve, postavení člověka ve světě, i konkrétněji pobělohorské situace, emigrace, často alegorie, psáno česky: