Česká literatura období humanismu a renesance

Jan Blahoslav (1523-1571) – jedna z nejváženějších a nejvšestrannějších osobností, v níž se spojují humanismus a reformace, biskup jednoty bratrské, z měšťanské rodiny, vzdělání na německých univerzitách, zabýval se literaturou, hudbou, řečnictvím, historií, jazykovědou.

Filipika proti misomusům (= nepřátelům vzdělání, hl. vyššího a uměleckého) – působivý řečnický projev, v němž pádnými důkazy (argumenty) za pomoci obrazných uměleckých prostředků obhajuje význam a užitečnost vzdělání pro každého člověka, dokazuje, že vzdělání člověku v životě pomáhá, naopak nevzdělanost je překážkou; probojoval tím v jednotě bratrské myšlenku o nutnosti vyššího vzdělání (dříve v JB odmítáno)

Muzika – spis o hudební teorii i praxi, pro zpěváky i skladatele.

Šamotulský kancionál (podle místa vydání: Šamotuly v Polsku) – soubor několika set duchovních písní – sestavil, několik desítek sám složil či upravil, ovlivnil naše básnictví.

Gramatika česká – příručka pro vyšší bratrské školy, přistupuje k jazyku citově (jako Kornel), požaduje vybroušenost vyjadřování, krásu jazyka, proto připouští i prvky knižní, hovorová mluva a dialekty se musí rozlišovat od spisovné normy.

Akta jednoty bratrské – soubor dokumentů k historii jednoty bratrské (vedl bratrský archiv).

překlad Nového zákona – životní dílo, nejkrásnější podoba tehdejší češtiny, vyniká citová působivost a posvátnost díla, projevil přitom svůj jazykový a umělecký cit. Později se stal součástí Bible kralické (1579 – 1594 v tajné tiskárně v Kralicích na Moravě, vyspělý knihtisk a grafické umění) – nové vydání celé bible připravené skupinou bratrských kněží, přeložili nově i Starý zákon (z hebrejštiny), celkem 6 svazků, mimořádně hodnotné dílo – jazykově, překladatelsky, vědecky, umělecky – nadlouho vzorem literárního jazyka a přispělo k ustálení spisovné češtiny.

Daniel Adam z Veleslavína (1546-1619) – dle něj „doba Veleslavínova“(název postihuje jeho význam), též „zlatý věk české literatury“(označení podle obrozenců) – konec 16. stol. (zhruba doba rudolfinská) – velmi uznávaná osobnost, nakladatel a tiskař, zdědil slavnou pražskou tiskárnu po svém tchánovi Jiřím Melantrichovi z Aventina, jediné vlastní dílo Kalendář historický – k jednotlivým dnům události z různých dob (byl prof. historie); hlavně se soustřeďuje na překládání a vydávání děl s cílem popularizovat humanistické vzdělání, tedy povznést úroveň čtenářstva (překlady vždy důležité pro kulturní vývoj národa!), dbal vždy o vysokou knižní kulturu, vytříbený jazyk (sám upravoval), psal předmluvy krásnou humanistickou češtinou – jsou to vlastně další (po Kornelově) obrany češtiny – pro toto vše se hovoří o „veleslavínské češtině“, tím vším přispěl vedle Bible kralické k ustálení (uzákonění) spisovné češtiny. Vydal přes 80 spisů, např. troj- či čtyřjazyčné slovníky, Kroniku světa,