Česká literatura období humanismu a renesance

Hynek z Poděbrad – překlad 11 novel z Dekameronu, několik vlastních rozmarných básní s renesančním milostným prožitkem, např. Májový sen.

Frantova práva – satira, parodie cechovních předpisů, projev renesanční nespoutanosti.

Knížky lidového čtení – od poč. 17. stol. – zábavné, nenáročné zpracování lidových vyprávění, např. o Enšpíglovi, o doktoru Faustovi, z našeho prostředí o bratru Janu Palečkovi (šašek Jiřího z Poděbrad, nositel humanismu jednoty bratrské, pomáhá chudým svými žertovnými kousky).

Latinský humanismus:

Jan z Rabštejna – vysoký katolický hodnostář - Dialogus – formou dopisu podaná autorova fiktivní diskuse se 3 šlechtici o situaci, kdy Jiří z Poděbrad čelí domácí opozici podporované papežem, autor hledá cestu ke smíru a přitom vyjadřuje zásadní humanistickou myšlenku – právo lidí na odlišné názory.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – vysoký katolický hodnostář, v čele pražské královské kanceláře Vladislava II. Jagell., z níž vytvořil ohnisko humanismu, věhlas v Evropě – bohatá korespondence, hodně cestoval, vybudoval velkou knihovnu, dílo – filozofující prózy, rozmanité básně – např. moralizující Žaloba ke sv. Václavu.

Jan Dubravius – olomoucký biskup, ohlas v Evropě ještě větší než Hasištejnský, jeho dějiny Čech pramenem pro zahraniční historiky, Rada zvířat – báseň věnovaná Ludvíku Jagell., z rad vyplývá humanistické pojetí panovníka, který má usilovat o přízeň poddaných čestným a spravedlivým jednáním.

Jan Campanus Vodňanský – básník, dramatik, rektor praž. Karolina, o něm román Z.Winter

Národní humanismus:

Viktorin Kornel ze Všehrd – původem měšťan, povýšen do šlechtického stavu, zpočátku patřil ke kroužku Hasištejnského, pak doslova zakladatelem českého proudu, „předmluva“ k překladu latinského spisu (Jan Zlatoústý: Knihy o napravení padlého) se stala programem národního humanismu – je v ní požadavek, aby český vzdělanec psal česky, chválí češtinu a jde mu o to, aby se vypracovala na úroveň latiny. Právnický spis Knihy devatery (hájí města)

Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – jde spíše o historickou beletrii, tj. prózu spíš uměleckou než věcnou – historicky nevěrohodná, hodně si sám domýšlí a vymýšlí, ale poutavě vyprávěná, čtenářsky oblíbená, psaná z katolického hlediska.

Mikuláš Dačický z Heslova – Paměti – osobité, zajímavé historické dílo, podává plastický obraz událostí zejména přelomu 16. a 17. století až do doby pobělohorské, prokládá vtipnými verši; kutnohorský erbovní měšťan, bouřlivý, nevázaný život, renesanční vyznavač pozemských radostí – takto je představen i v hrách L. Stroupežnického a ve slavném filmu Cech panen kutnohorských.

Mikuláš Konáč z Hodiškova – prestižní tiskař 1. pol. 16. stol., překladatel, autor adaptace staroindických bajek s postavou Bidpaje – Pravidlo lidského života.