Česká literatura období humanismu a renesance

Člověk stále hledá dobro, krásu, citový prožitek, poznání – buď hlavně v pozemském světě (v duchu renesance, renesanční rys), nebo hlavně v nadpozemském světě, u Boha (v duchu baroka, barokní rys).

Hlubina bezpečnosti (1635) – opět pozemský svět jako místo bez řádu (po Truchlivém a Labyrintu) – jako zmateně se točící kolo, člověk se musí držet středu – tj. Boha (jistoty, bezpečí), čím víc je vzdálen, tím víc propadá zmatkům a točí se v bludném kruhu. Tj. útěcha a východisko z beznaděje opět v Bohu.

Kšaft umírající matky jednoty bratrské (1650) – (kšaft = závěť, poslední vůle)alegorie, v níž JB jako matka před svou smrtí (zánik jednoty bratrské) odkazuje českému národu své duchovní bohatství (duchovní odkaz JB= důraz na vzdělání, mravní pevnost, snášenlivost), loučí se a vyjadřuje víru (přímo proroctví) v šťastnou budoucnost = politickou samostatnost čes. národa.

Kancionál (1659) – sbírka české duchovní lyriky, zařadil i vlastní písně (navázal tím na Blahoslava). V teoretickém spise O poezii české usiluje o vyšší styl doporučováním časomíry, sám tak přebásnil část biblických žalmů a latinských veršů.

Díla encyklopedická a pansofická (latinsky)

K. měl renesančně velkolepé plány – přispět k nápravě světa, k dosažení všeobecného souladu (panharmonii) a tím i trvalého míru. V době nesnášenlivosti a nábož. válek navrhoval vytvořit ekumenickou radu církví, mezinárodní akademii učenců a mezinárodní mírový soud (jako vrcholné sbory) pro mírové uspořádání lidstva. Stále vyzývá k jednání o těchto věcech (marně).

Od mládí shromažďoval a třídil veškeré poznatky o světě. Svou velkolepě pojatou encyklopedii (Divadlo světa - Divadlo veškerenstva věcí) však nikdy nedokončil. Záhy totiž dospěl k pansofii (vševědě): pansofie není pouhou encyklopedickou záležitostí, ale filozofií, myšlenkovým základem celé jeho pedagogiky. Šlo o myšlenku vybudovat jakousi univerzální vědu o světě jako celku a o smyslu lidského života, pro všechny společnou, jednotnou, byla by klíčem k dalším vědám, na ní by byl založen obsah školní výuky. Tento velkolepý plán na jednotné vzdělání a výchovu lidstva spojoval se svým úsilím o nápravu světa (lidstva, věcí lidských). Věřil, že pansofie je schopna vychovat (převychovat) lidstvo – jednotou ve vědění, výchově i víře (tj. to bude to pravé, správné, pravdivé poznání) může odstranit rozpory mezi lidmi = tím přispět ke klidu a míru. Vrcholné pansofické dílo Všeobecná porada o nápravě věcí lidských (1556 -70)- nedokončené, pouze 2 ze 7 dílů, latinsky, promýšlel v ní cíle, prostředky a způsoby nápravy. Zval ke spolupráci významné osobnosti, dílo evropského formátu, (myšlenkově) předstihl svou dobu o několik století. Srovnatelné s filozofickými spisy Bacona a Campanelly, vzbudilo velkou pozornost – např. Descartes, i když Komenského kritizoval, že vědu podrobuje teologii, sešli se, ale shodnout se nemohli.