Česká literatura období humanismu a renesance

Výtah z českých dějin – nejdůlež. historická práce, cenzura zde shledala protihabsburské, nacionalistické pozice, zprvu zákaz, později vydáno, ale Balbín vypovězen z Prahy.

Rozmanitosti z historie Království českého – podrobná vlastivědná encyklopedie Čech (měla mít asi 20 svazků, stihl napsat 10) součástí i spis (později vydaný v NO) Učené Čechy – soupis a vývoj české literatury (od počátku do současnosti)

Svaté Čechy – (hagiografie = literatura o světcích a poutních místech) – spis o 134 českých světcích (mučednících a blahoslavených); životopis Jana Nepomuckého

Svatováclavská bible (1677 – 1715) – vydána skupinou jezuitů, souvisí s péčí o jazyk, udržovala povědomí o literárním jazyce vyššího stylu.

Drama – hl. jezuitské – citově okázalé, s honosnou výpravou, přitažlivé a dramatické výjevy – např. z národních dějin, o světcích.

Antonín Koniáš (18.stol.) -jezuita, kazatel, misionář, nechvalně proslul soupisem zakázaných knih (tzv. Klíč) z r. 1729 – na jeho základě zabavovány a ničeny ideově závadné (nepřípustné) knihy, ale nejen nekatolické (jak se většinou zdůrazňuje), nýbrž zejména braková (pokleslá) liter. Je též autorem postily (kazatelská lit. - homiletika), kancionálů a Herbáře léčivých bylin

Brusiči a puristé - úsilí o „čistotu“ jazyka, purismus (z lat. purus = čistý) - jazykoví puristé, sami se označovali brusiči (označení podle častého názvu jejich děl - Brus jazyka českého), se snažili očišťovat jazyk od vlivu cizích jazyků, tj. obohacovat slovní zásobu ne přejímáním z cizích jazyků, ale tvořením českých novotvarů (často nevhodným, necitlivým) – neodpovídalo slovotvorným pravidlům češtiny – podcenili základní způsob tvoření slov v češtině – odvozování, tvořili spíš skládáním.

Václav Jan Rosa (17.stol.) – jazykovědec, jeden z puristů, Čechořečnost - latinská mluvnice češtiny, měla jistý přínos (např. v popisu slovesa), ale přináší i nevhodné novotvary (ze slov, která přežila: příslovce, přízvuk, pád, dvojhláska – tedy jazykovědné názvosloví)

V 18. století již opravdu výraznější oslabení postavení i úrovně češtiny, zúžení literatury na tvorbu nižšího stylu, rostoucí vliv němčiny. V této době puristické snahy vrcholí, přesáhly únosné meze, přes vlastenecký zápal nepřinesly nic pozitivního, působí až komicky, např. neologismy: čistonosopléna, sestromuž, zelenochrupka (salát), cestlit (putovat), krajinčan (domorodec), nočena (měsíc)…

Pololidová tvorba – (mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností):

- Interludia = původně mezihry, pak samostatné – krátké frašky z lidového prostředí (obhroublá, drsná komika, satira, parodie, vulgarismy), zesměšňovaly sedláky; ustálené typy a situace, hráli učitelé a žáci, např. Václav František Kocmánek. Také je autorem básně Lamentatio rusticana (= nářek sedláka), která se řadí k četným tzv. selským otčenášům – většinou o utrpení sedláků za třicetileté války.