Česká literatura období humanismu a renesance

Pavel Skála ze Zhoře

Historie církevní (10 svazků) – česky, dějiny české i evropské reformace, součástí je i

Historie česká – analýza a obhajoba českého stavovského povstání (1618-1620)

Jiří Třanovský

-na Slovensku,kancionál Písně duchovní

Představitelé českého domácího baroka

Oficiální literatura:

Adam Michna z Otradovic ( 17.stol.)

jihočeský básník, hudební skladatel, varhaník, jezuitský učitel, skládal duchovní lyrické písně (texty i hudbu). V nich duchovní láska (v různých podobách – k malému Ježíškovi, Panny Marie ke Kristovi, k P. Marii, touha duše po Bohu) a s ní spojená radost, klid, vyrovnanost, pohoda, potlačuje obvyklé barokní rysy (např. vyhrocení kontrastů), důvěrná atmosféra, pojetí postav (např. Pannu Marii oslovuje jako Mařenčičku) připomíná lidový pohled na svět. 3 kancionály (sbírky, sborníky, zpěvníky): Česká mariánská muzika – oslavuje hlavně P. Marii, nejznámější ukolébavky – Chtíc, aby spal, Hajej, můj andílku, milostné písně – Pod našima okny, dále koledy; Loutna česká; Svatoroční muzika

Bedřich Bridel (17.stol.)

Básník evropské úrovně, píše náročnou mystickou duchovní lyriku vyššího stylu, profesor rétoriky a poetiky, řídil jezuitskou tiskárnu v praž. Klementinu, překladatel, misionář, zemřel na mor, když ošetřoval nemocné.

Co Bůh?Člověk? – po stránce umělecké a filozofické je to vrcholná básnická skladba českého baroka, myšlenkově závažná, meditace (rozjímání) o nicotnosti (pomíjivosti, přízemnosti) lidské existence ve srovnání s božskou dokonalostí (a všemohoucností). Oproti Michnovi zde vyhrocené kontrasty (protiklady) – Bůh x člověk, světlo x tma, krása x hnus, věčnost x pomíjivost, (křížení představ pozemského a nadpozemského charakteru), neobyčejně bohatá a působivá metaforika (celé řetězce metafor)

Bohuslav Balbín (17.stol.)

-všestranný vzdělanec, i spisovatel (básník, dramatik), hlavně se věnoval české historii, (liter. teorii) a jazyku. Píše pouze latinsky, avšak vztah k národu (k historii, k jazyku) byl tak silný, že jej stavěl i nad náboženské vyznání, a tím se jako jezuita dostal do rozporu se zásadami řádu a byl pronásledován.

Obrana jazyka slovanského, zvláště českého – pojednání (traktát), poukazuje na ponižující postavení českých zemí a českého jazyka, text oživen emocionálními prostředky (řečnické otázky, zvolání), především vášnivě obhajuje právo národa na vlastní jazyk, obhajuje češtinu jako kultivovaný jazyk využitelný ve všech oblastech – ohrožení češtiny, tj. vytlačování ze škol, úřadů i kostelů, pokládá vlastenecky za ohrožení existence svébytného národa. Vinu dává nejen těm, kdo vládnou (habsburští vídeňští politikové), ale i těm, kdo nedokážou (nejsou schopni, ochotni) hájit česká práva, nemají zájem, mlčí, a tím vlastně napomáhají, podílí se na neutěšeném stavu. „Balbínova obrana“ – vydána až na počátku NO r. 1775, tj. asi o 100 let později, vzorem jiným obranám ČJ.