Česká poezie mezi dvěma válkami - maturita

– Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro – zesílení sociálního zřetele, proletářská poezie, zamyšlení nad osudy dělníků, naděje, že se budou mít lépe

– Itálie – odklon od proletářské poezie, inspirováno jeho cestou.

– Struny ve větru – verše z cesty do SSSR,

– překlady z ruštiny (Pasternak, Lermontov, Puškin) a němčiny (Goethe).

P o e t i s m u s

Jediný avantgardní směr, který se projevil pouze v české literatuře. Vzniká cca v roce 1924 (viz níže). Volně navazuje na proletářské umění. Poprvé se sním setkáváme v předmluvách ke dvěma sbírkám J. Seiferta – Město v slzách a Samá láska (autory předmluv jsou V. Vančura a K. Teige). K. Teige napsal roku 1922 stať Nové umění proletářské – považována na první signál, že se rodí nový básnický směr – předkládá tady svou představu sociálního umění. 1924 – K. Teige píše stať Poetismus, kde vykládá novou koncepci. V letech 1927 – 31 K. Teige a V. Nezval píší manifesty poetismus v ReDu. Poetisté publikují hlavně v ReDu a Pásmu.

Charakteristika – poetismus představuje vzácnou a originální vazbu domácí modernistické tradice (symbolismus apod.) a evropské avantgardy. Poetismus chtěl překonat odcizení člověka světu. Je definován jako modus vivendi = způsob života neboli umění žít a užívat, žít plnohodnotným tvůrčím životem, využít schopnosti bezezbytku, užít všecky krásy světa, básně všedního dne. Poetisté proklamovali osvobozenou osobnost, vytvořili tzv. otevřený systém básně, princip asociace, znali metodu pásma (díky Čapkovým překladům). Poetismus odráží šťastné, ale nedlouhé období 1. republiky. Přínos poetismu spočíval v intenzivní smyslové, emocionální, imaginativní složce umění, požaduje tzv. čisté umění, jeho negativem je přecenění estetické funkce.

S u r r e a l i s m u s

Roku 1934 vychází manifestační sborník Surrealismus v ČSR, zakladateli Surrealistické skupiny V. Nezval, K. Teige, dále sem patří K. Biebl, J. Honzl, V. Makovský, J. Štýrský, Toyen. Během krátké doby se této skupině podařilo navázat styky s ostatními podobnými skupinami v cizině a stát se jednou z nejvýznamnějších takto zaměřených skupin. Surrealismus směřuje k osvobození lidské fantazie, klade důraz na citovou a pudovou stránku lidské osobnosti, automatické texty, krásné vidí v neobvyklém. V roce 1938 V. Nezval skupinu rozpouští z politických důvodů (chtěl takto vyjádřit svůj nesouhlas s antisovětskými názory většiny členů, především K. Teige), K. Teige zakládá skupinu Surrealismus proti proudu. Někteří členi přešli do skupiny RA, která bývá považována za nástupce.

Vítězslav Nezval (1900 – 1958) – básník, prozaik, dramatik. Narozen v Biskoupkách u Oslavan (Morava) v učitelské rodině. Dětství prožíval v blízkých Šemíkovících, odkud pak čerpal inspiraci básnických představ po celý život. Vystudoval gymnázium v Třebíči. Za 1. světové války byl odveden, ale po dvou měsících z armády propuštěn. Potom začal studovat práva v Brně, pak filozofii v Praze, studia nedokončil. Byl všestranně umělecky nadaný (malířství, hudba). Krátce byl zaměstnán v redakci naučného slovníku, ale pak se věnoval již výhradně literatuře. Ve 20. letech byl jedním z organizátorů Devětsilu, ve 30. letech založil Surrealistickou skupinu. Zároveň se aktivně účastnil dalšího kulturního a politického dění (roku 1924 se stává členem KSČ). Aktivně se účastnil boje proti fašismu, za války byl krátce vězněn. Aktivní přístup k životu a ke světu si udržel i po 2. světové válce, angažoval se ve prospěch socialisticky orientované kultury. Odezvu v díle mají jeho cesty (Švýcarsko, Francie, Monako, Itálie, SSSR aj.). Zemřel na zástavu srdce.