Česká poezie mezi dvěma válkami - maturita

prolíná s přítomností, mnohé z básní přinášejí hluboká zamyšlení, častými motivy jsou opět lásky a

smrt.

– Deštník z Piccadilly, Morový sloup – tyto sbírky přivádějí k vrcholu novou básnickou linii

básníkovy poezie. Prvně vyšly v zahraničí.

– Býti básníkem – básnická rekapitulace Seifertova tvůrčího i osobního života, důstojným básnickým

rozloučením.

– Všecky krásy světa – prozaická paralela a komentář k básníkovu dílu, kniha, v níž autor vzpomíná

na celý svůj život.

– překládal (G. Apollinaire, P. Verlaine, Píseň písní aj.)

Konstantin Biebl (1898 – 1951) – básník. Narozen v Slavětíně u Loun v rodině zubního lékaře, který však za 1. světové války ukončil svůj život sebevraždou. Na lidský i umělecký vývoj básníka měl vliv bratr jeho matky. Středoškolské studium bylo narušeno válečnými událostmi, maturoval již jako voják. Na balkánské frontě byl zajat, odsouzen k smrti, ale podařilo se mu uprchnout. Léčil se v Sarajevu, pak v Lounech na tuberkulózu. Studoval medicínu na Lékařské fakultě KU. Od roku publikoval v různých časopisech, patřil k levicově orientované avantgardě. Z literární skupiny přešel do Devětsilu, byl zakládajícím členem Surrealistické skupiny. Pro jeho tvorbu měly význam jeho zahraniční cesty (léčebně Jugoslávie, dále Cejlon, Sumatra a Jáva, Alžírsko, Tunisko). Po 2. světové válce pracoval na Ministerstvu informací v oblasti filmu. Těžká choroba a z toho pramenící deprese ho přivedly nakonec k sebevraždě (přispěly k tomu i traumatizující zážitky z 1. světové války a také to, že se nedokázal smířit s poválečným komunistickým výkladem moci – po celý život byl komunistou) – vyskočil z okna.

Dílo – proletářská poezie – inspirace Wolkerem:

– Věrný hlas – hlásí se k odkazu J. Wolkera.

– Zloděj z Bagdádu – dílo ovlivněno smrtí přítelkyně, kterou spolu s Wolkerem poznali při

léčebném pobytu v Dalmácii.

– Zlom.

– poetismus – Zlatými řetězy – experimentuje s eufonií (libozvučností, zvukovou stránkou verše), prožitky z války, sociální motivy, intimní vztahy…

– S lodí, jež dováží čaj a kávu – ohlas cesty na Cejlon, Jávu, Sumatru.

– Nový Ikaros – ve formě pásma (polytématická báseň plná asociací, psána volným veršem), střídání skutečného i snového vidění, minulé a přítomné události, tragické záležitosti s úsměvnou hrou, zážitků z války i z cest. Vše vyúsťuje do pocitu melancholie a smutku, pomíjivosti života.

– surrealismus – Nebe, peklo, ráj.

– po roce 1945 vydává své básně z let 1940 – 1950 ve sbírce Bez obav.

M e z i g e n e r a c e

Jedná se o autory, vstupující do literatury až ve 30. letech…

František Halas (1901 – 1949) – básník, překladatel, autor esejů o poezii a malířství. Narozen v Brně, z chudých poměrů, matka textilní dělnice, starala se o něj babička. Vyučil se knihkupcem, vzdělával se jako samouk. Novinář, brněnské Pásmo, Rovnost. Pracoval v dělnickém hnutí, přispíval články do jeho tisku. Přátelil se s J. Mahenem. Za 2. světové války v ilegalitě (protifašistický odboj), heydrichiádu prožil v Kuštátě, po roce 1945 na Ministerstvu informací, poslanec, angažoval se v Syndikátu čs. spisovatelů. Aktivní komunista (byl však novým režimem zklamán), umírá v roce 1949 na infarkt – přispěly k němu útoky ze strany Ladislava Štolla (v roce 1946 Halas přestavil názor, že by měla být svobodná tvorba, bez šablon, Štoll – komunista se do něj obul, divil se, jak může někdo z takových poměrů něco takového tvrdit). V 50. letech zakázaný autor, v 60. letech rehabilitován.