Česká poezie mezi dvěma válkami - maturita

Dílo – píše meditativní a duchovní poezii, hlavní téma – temné stránky lidské existence (smrt, nemoc, chudoba), obtížné ke čtení… Bývá označován za máchovský typ – stojí proti oficialitě, člověk rozervaný, bohém.

– Kohout plaší smrt, Tvář, Hořec – sbírky s tématem rozkladu, nedůvěry ke světu, zmaru, noci, temna.

– Dělnice – vzpomínka na předčasně zesnulou matku, obrazu dalších žen (dělnic, služek, uklízeček, šiček), sociální téma.

– Staré ženy – hl. motiv – sedřené ruce, sociální téma.

– LZO – Torzo naděje – pocity národa po okupaci, nezvyklé metafory, které jinde nenajdeme – „rosoly lží“,

„mušince od znaků“, „knoplíky vředů“, „hadry hesel“.

– Naše paní Božena Němcová – poklona patronce českého jazyka, velké osobnosti 19. století.

– po roce 1945 píše lyrizovanou prózu Já se tam vrátím – věnováno kunštátskému kraji.

– překládal z polštiny (A. Mickiewicz, J. Słowacki), psal teoretické stati o literatuře, výtvarném umění, recenze, vzpomínky, spolupracoval s filmem (texty písní aj.).

Vladimír Holan (1905 – 1980) – básník, překladatel. Narozen v Praze v rodině hospodářského úředníka. Po maturitě na gymnáziu byl úředníkem Penzijního ústavu v Praze, v roce 1935 ze zdravotních důvodů penzionován a věnoval se pouze literatuře. Přispíval do četných novin a časopisů, žil v ústranní. Autor meditativní poezie, čtenářsky náročné.

Dílo – Triumf smrti, Vanutí – básník se pohybuje na rozhraní

protikladů, světla a tmy,

konkrétního a abstraktního, bytí a nebytí, jevu a nicoty,

časnosti a věčnosti. Vedle poetismů, archaismů, odborných termínů se zde objevují vulgarismy,

bizarní jazyková spojení…

– LZO – Září 1938 – reaguje na Mnichov, pocity zrazeného národa…

– Sen – památce V. Chlebnikova, po je vzoru vymýšlí neologismy.

– Terezka Planetová – o dívce, kterou spisovatel potkal jen jednou, přesto ho okouzlila

na celý život.

– po roce 1945 vítá konec války – sbírky Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmějci.

– 60. léta – Noc s Hamletem.