Generace 90. let 19. století v české literatuře - Česká moderna a buřiči

13. Generace 90. let 19. století v české literatuře – Česká moderna a buřiči

Českou literaturu ovlivňují evropské moderní umělecké směry. Nerozvinuly se však naplno, protože u nás stále (do dob NO) silně působí vědomí, že literatura má povinnosti, je odpovědná vůči národu. Přesto se i u nás projevuje pocit krize, zklamání, skepse; dosavadní společenské i umělecké hodnoty jsou odmítány → mnoho názorových střetů, polemik.

Vznikají různé skupiny:

Starší generace 90. let – Česká moderna

– skupina kolem časopisu Moderní revue (česká dekadence)

Mladší generace 90. let (přelom století) – protispolečenští buřiči

Česká moderna

- volné sdružení autorů, ale vydali roku 1895 manifest České moderny čít 2 s. 156 – sestavili Machar, Šalda; připojili se Březina, Sova, V. Mrštík, Šlejhar aj.

- nešlo o jednotný umělecký program, prosazují tvůrčí svobodu, uměleckou individualitu, osobité pojetí tvorby, neboť oni sami byli právě velkými individualitami = vyhraněnými uměleckými osobnostmi; najdeme mezi nimi symbolistu, impresionistu, naturalistu, ryzího realistu, ale i prolínání různých směrů

- co je moderní/modernost si totiž každý vykládal po svém (a není to nic špatného)

- manifestem (ale i jinými projevy) se mladá generace zřetelně oddělila od staré, a to nejen v umělecké, ale i v politické a sociální oblasti;

- všude požadují modernost, individualitu, což chápali jako vnitřní opravdovost (být hlavně člověkem, ne představitelem směru, strany, vrstvy), dát do díla kus sebe (viz „buď svým, budeš českým“), tj. neprosazují českost, ta přijde sama, když bude člověk sám sebou, svůj.

- konkrétní příklady postoje k předcházejícím uměleckým generacím: stavěli se proti lumírovcům (hlavně Vrchlickému) i realistům, navazovali na Havlíčka, vyzdvihli Nerudu, Hálka zase postavili níže.

Josef Svatopluk Machar (1864-1942)

- kritik, realista

- jeho modernost se projevuje v myšlenkové rovině – ta se vyznačuje velkou kritičností

- z hlediska umělecké metody, formy je ryzí realista – věcný, konkrétní (tj. ne mlhavé symboly apod., celkově obraznost omezena), strohý, často syrový, neuhlazený, nemelodický, zní spíš tvrdě, verš směřuje k prozaičnosti (spíš jako běžná mluva, přesahy, hovorové prvky)

- své kritické postoje a myšlenky dával najevo nejen v poezii, ale i v publicistice (fejetonech, polemikách); má vyhraněné názory, je individualista, je skeptický a kritický jak k vídeňské politice, tak k poměrům u nás – politika, maloměšťáctví, literatura; skeptický i k budoucnosti;

- vždy se vyjadřuje otevřeně s neskrývanou kritičností, stroze, racionálně analyzuje situaci, využívá satiry, ironie, sarkasmu, nadsázky, parodie; je útočný, provokativní;

- v mnohém nám tedy připomene Havlíčka a Nerudu, je patrné, že jde v jejich stopách, navazuje na ně; Nerudu vyzdvihl, docenil, hlásí se k němu, naopak kritizoval Hálka, Čecha