Generace 90. let 19. století v české literatuře - Česká moderna a buřiči
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Santa Lucia (1893) – Název podle známé italské písně o lásce k městu Neapoli, jde však o lásku k Praze. Tentokrát naopak přichází venkovský mladík do vytouženého a obdivovaného velkoměsta. Zde jsou však jeho životní sny tvrdě konfrontovány s realitou – chladná neúčast, nezájem městského prostředí a odcizenost lidí způsobí jeho zklamání a vystřízlivění z iluzí, nakonec onemocní tuberkulózou a v bídě umírá. Ponurý příběh moravského studenta je podán retrospektivně – nemocný na lůžku vzpomíná. Tento román je asi výrazněji naturalistický.
František Xaver Šalda (1867-1937)
- dominantní postava české kritiky, dodnes vzorem; vynikající literární kritik; vůdčí osobnost literatury 90. let 19. stol., ale ovlivňoval literární a kulturní život až do 30. let 20. stol., stále uznávanou autoritou; byl také literární vědec, profesor na UK, původní tvorba (próza, drama, poezie) nepříliš zdařilá;
- literární kritiku svým dílem povýšil na tvůrčí činnost na pomezí umění a vědy, tj. má hodnotu odbornou i uměleckou
- byl tvrdý, nekompromisní, ale dovedl chápat nové myšlenky a proudy, nikdy neustrnul, dobrý je podle něj každý umělecký postup, který dokáže plněji a hlouběji podat obraz života a světa
Zápisník (1928-37) – zvláštní časopis, který Šalda vydával a naplňoval jen svými pracemi (eseje, kritiky, úvahy, poznámky k soudobé situaci v literárním světě apod.)
Soubory esejistických prací:
Boje o zítřek čít 2 s.168 - umění má vždy nějak obohacovat život.
Duše a dílo – charakteristiky českých i cizích autorů romantického typu; oceňoval především tvůrčí individualitu, hloubku a opravdovost, odmítal díla napodobivá, líbivá, povrchnost, popisnost
Josef Karel Šlejhar
- naturalista
- deterministický, důsledně, vyhroceně skeptický pohled na svět a lidskou společnost; tíživou atmosféru, surovost a bezútěšnost světa ještě zesiluje drsný jazyk, smysl pro černou ironii, krutý detail a kontrast, oslabení dějovosti ve prospěch reflexe a analýzy duševních stavů
- blíží se expresionismu, směru počátku 20. století, který se snaží vyjádřit pocity tísně a úzkosti člověka bezmocně tápajícího v odlidštěném světě
- jeho naturalismus je plný krutosti, bezohlednosti, živočišnosti, surovosti, bezvýchodného pesimismu
Kuře melancholik – povídka, příběh malého chlapce, který je po smrti matky vystaven bezcitnosti okolí s macechou v čele a umírá v ústraní ve staré kůlně podobně jako slabé, nevyvinuté kuře, jediný světlý bod, jediná opora jeho dětského světa. Oba sdílejí osud odstrčeného jedince, osud, proti kterému nic nezmůžou. Spojuje je živočišnost, a tedy i smrtelnost. Nejsou-li uspokojovány ani základní biologické potřeby, strádají, až umřou.
Na motivy této povídky natočen r. 1999 film – režie J. Brabec, příběh upraven do mírnější podoby. Hledání paralel mezi životem přírody a člověka najdeme u Šlejhara i v dalších dílech.