Generace 90. let 19. století v české literatuře - Česká moderna a buřiči

- vyšel z Masarykova okruhu, dlouhá léta úředníkem ve Vídni, ale kontakty s českým prostředím, po vzniku republiky se přiklonil ke krajní pravici, rozešel se s Masarykem

Poezie:

Lyrika – zároveň politická i osobní, záměrně to spojuje - intimní zpověď (odhaluje své zklamání, deziluze), ale přitom se týká i otázek společenských, politických, uměleckých; nové pojetí politické poezie – místo opěvování prosazovaného kritika odmítaného

Confiteor I-III čít 2 s.156 (= vyznání, zpověď) – např. báseň Sloky literární

Čtyři knihy sonetů čít 2 s.157 – hojně pěstuje sonet, např. Sonet na sklonku století, S. o sobě, S. o dějinách sonetu – proti přehnané zdobnosti a prázdnému vlastenčení

Tristium Vindobona (= Žalozpěvy z Vídně) – ve Vídni, udržoval kontakty s domovem, kriticky analyzuje situaci doma (žabomyší spory)

Epika – 2 tematické okruhy:

ženy – jejich společenské postavení a smutné osudy, obžalovává z toho společnost:

Zde by měly kvést růže čít 2 s.158 - veršované povídky

Magdaléna – veršovaný román (podobné vyznění jako Kulička od Maupassanta)

historická – Svědomím věků (cyklus) – je inspirován cykly od Huga (Legenda věků) a Vrchlického (Zlomky epopeje); skepse k současnosti, jeho pojetí historie založeno na oslavě antiky (V záři helénského slunce čít 2 s159), odmítání křesťanství (Jed z Judey) a obdivu k silným osobnostem (On).

Antonín Sova (1864-1928)

- impresionista, i symbolista; básník evropské úrovně

- senzitivní, citová, intimní lyrika, hlavně přírodní, milostná; melancholická, teskná, zádumčivá; nejvíce se objevuje krajina jižních Čech – jeho rodný kraj

- plachý, samotářský člověk

Květy intimních nálad čít 2 s.162, Z mého kraje čít 2 s. 163 - impresionistické sbírky, přírodní lyrika; podobně jako u Verlaina je krajina líčena jako stav duše – stav duše vkládá do obrazu krajiny; zapojeny všechny smysly; výrazně melodické, básně Rybníky, U řek, Olše

Ještě jednou se vrátíme čít 2 s.164 - více symbolů, ale snadno pochopitelné; protispolečenské tóny

Otokar Březina (1868-1929)

- symbolista světové úrovně, výjimečný zjev mezi básníky, také mistr eseje

- jeho poezie je náročná myšlenkově i formálně, je to lyrika myslitelská, filozofující, tajemná, mystická, vizionářská;

- je přesvědčen o existenci něčeho nadpozemského; snaží se navázat kontakt s duchovním, nadpozemským světem;

- vždy je velmi subjektivní, abstraktní, dojmová, pocitová; nic popisného, předmětného, objektivního;

- symboly a vůbec metaforika, obraznost – bohaté, složité, velká melodičnost, i řetězce metafor (šílenství metafor), oslovuje všechny smysly – plné barev, zvuků; i impresionistické rysy; náboženské (biblické) pojmy; složitá i větná stavba, dlouhá souvětí;

- celý jeho život provázen utrpením už od dětství (smrt rodičů); žil v ústraní, mimo kulturní centra (byl učitelem v Nové Říši na Moravě a v Jaroměřicích nad Rokytnou)