Generace 90. let 19. století v české literatuře - Česká moderna a buřiči

– sbírky: Po nás ať přijde potopa čít3 s.15 – báseň Přetékající pohár, Radosti života čít3 s.15, Nové verše

VITALISMUS = životní pocit i literární proud, který vyjadřuje prudkou radost z prostého života, vzniká jako reakce na 1. světovou válku, válečné hrůzy zesilují nadšení nad krásou žití, radost z toho, že člověk vůbec žije; oslavuje dary života (mládí, lásku, přírodu, rodinné vztahy); literaturu oprošťuje od složitosti; nejvíce ovlivnil Šrámka, ale vliv je patrný také u Neumanna, K. Čapka, J. Wolkera; krátké trvání – záhy přijdou jiné starosti, strasti.

Fráňa Šrámek (1877-1952)

- básník, prozaik, dramatik

- prochází vývojem od buřičské poezie (protiválečná, protispolečenská) k tvorbě výrazně impresionistické, vitalistické, lyrické, senzitivní (vnímavé vůči smyslovým i citovým podnětům, nic myslitelského, filozofujícího), ať už jde o poezii, prózu či drama

- oslavuje mládí, lásku, přírodu, prosté životní hodnoty

- jazyk: prostý, oproštěný od literární složitosti, ale osobitý, sugestivní, citově podbarvený; v počáteční fázi hovorové prvky, písňová tvorba s vlivem městského folklóru; v pozdější tvorbě jazyk více poetický, básnický, ale nikdy ne složitý

- život – spolupráce s anarchisty, za protiválečné projevy a demonstrace i vězněn; za války na různých frontách; po válce žije v ústraní.

Sbírky protispolečenské, protiválečné:

Života bído, přec tě mám rád – čít 3 s.16 – apostrofa, název vystihuje životní pocit, postoj nejen Šrámkův, ale i buřičů celkově

Modrý a rudý čít 3 s.17 - modrá = barva vojáka, rudá = barva anarchisty; v básních vystupuje jako rebel, buřič, provokuje výsměchem, ironií, je útočný, odmítá bojovat proti těm, které ani nezná, svou vzpouru bere spíš citově než společensky uvědoměle a rozumově; např. báseň Raport – podává jakoby vojenské hlášení, paralelou mezi umírajícím vojákem a umírajícím koněm dává působivěji najevo svůj protest proti válce; další ironická, rebelantská píseň Píšou mi psaní

Tvorba impresionistická, vitalistická:

sbírka Splav – báseň Splav čít 3 s.18 – prolíná se milostná a přírodní lyrika, jde zejména o první milostné prožitky mladých lidí – žijí naplno, přirozeně, volně, nespoutaně, harmonicky, splývají s přírodou, vnímají všemi smysly, jsou plní touhy, okouzlení, zmatků, radosti i smutku

Stříbrný vítr - čít 3 s.19 - lyrický impresionistický román s autobiografickými prvky, vyznívá jako protest proti všemu, co brání přirozenému rozletu mladého člověka. Dospívající student, citlivý a vznětlivý Jeník Ratkin je omezován rodinou, školou i prostředím maloměsta. Vzpírá se tyranství svého otce, nerozumí světu dospělých a zkostnatělým profesorům na gymnáziu. Naráží na necitelnost, nepochopení; střetává se s jejich pokryteckou morálkou. Získává první milostné zkušenosti, zakusí volného života a zábavy, zamiluje se a je zklamán. Je ještě příliš křehký a zranitelný, ale právě díky tomu, že slyší „stříbrný vítr“, což je symbolický hlas mládí, rozletu, lásky, naděje, může konflikty překonat (konflikty nemůžou ten vítr přehlušit) a dozrát v muže. Slyšet hlas „stříbrného větru“ znamená intenzivně prožívat své mládí, být nadšen, okouzlen, zapálen, mít touhy, ideály, sny. Román má rysy příznačné pro lyrickou impresionistickou prózu - uvolněná stavba, volné řazení epizod; zachycuje prchavé chvíle, dojmy, atmosféru, citové proměny, okouzlení přírodou. Zfilmováno 1954 – rež. Václav Krška, hl. role E. Cupák.