Generace 90. let 19. století v české literatuře - Česká moderna a buřiči

- mnozí z buřičů postupně své negativistické postoje opouštějí, překlenou buřičství a hledají trvalejší životní hodnoty (jistoty):

Dyk – ve víře v národ

Toman – v rodné zemi

Šrámek – vlivem vitalismu v radosti z darů života (láska, mládí…)

Neumann – v přírodě i moderní civilizaci, později komunistické ideály

Gellner – předčasně zemřel

Hašek – (taky se k nim řadil) v osvobozujícím postoji Švejka

Viktor Dyk (1877-1931)

- básník, prozaik, dramatik

- Je typickým příkladem vývoje od buřičství až anarchismu k usmíření, vyrovnání, nalezení hodnot. Asi nejhlouběji ten přerod prožíval. Možná i proto, že byl romantický typ. Jeho původní rozčarování (deziluze, skepse) pramenilo z romantického rozporu mezi snem a realitou, pro něj byl mučivý, trýznivý.

- Rysy celé tvorby, hlavně poezie: byl velký ironik, satirik, využívá i sebeironie, sarkasmu, paradoxu, vyhrocené pointy; jeho vyjádření zpravidla zkratkovité - epigramatické, aforistické (jako v epigramech, aforismech), celkově pojetí života tragikomické.

Sbírky:

- přelom století – období negace, vzpoury, skepse (vliv Macharovy útočné kritičnosti):

A porta inferi (Od bran pekelných), Buřiči, Satiry a sarkasmy čít 3 s.7, Pohádky z naší vesnice (ironický název) čít 3 s.8 – satira na národní charakter, na politický a společenský život

Milá sedmi loupežníků čít 3 s.8 – balada o dívce, která se svým druhům mstí za vraždu svého přítele, zrazuje je a přivádí na šibenici, tj. o lásce, žárlivosti, zradě, pomstě; vliv romantické literatury o odbojných vyděděncích; autor obdivuje vášeň a sílu

- 10. a 20. léta – období vyrovnání, smíru, hodnotu nalezl ve víře v národ, přimkl se k němu:

Buřiči a smíření; válečná tetralogie: Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok čít 3 s.9 – obavy o osud národa, výzvy k odvaze, k činu, např. báseň ze sbírky Okno Země mluví –o utrpení, těžkém osudu národa, odsuzuje nečinnost, lhostejnost, vyzývá k obraně vlasti, k boji za svobodu, varuje před zradou vlasti, národa, budoucnost je v rukou národa; je to až nacionalistické, země prorokuje každému, kdo ji opustí, smrt („opustíš-li mne, zahyneš“- využito v socialistické próze po roce 1948)

Devátá vlna – poslední sbírka, reflexivní, intimní, čistá lyrika – vrchol jeho lyriky, časté motivy moře, loučení, smrti, jakoby předtucha smrti, např. báseň Soumrak u moře

Próza:

Krysař čít 3 s.13 - novela inspirovaná starou německou pověstí; psychologicky propracovaná. Krysař, člověk beze jména, jehož údělem je vyhánět krysy z měst, přichází do města Hammeln. Seznámí se s dívkou Agnes, ta však čeká dítě se svým milencem, obává se, že bude všemi odsouzena, zoufalá odchází, její matka tuší, že k propasti, aby se podle pověsti dostala do země, kde jsou všichni šťastni. Krysař, který zatím zbavil město krys, ale nedostal sjednanou odměnu, se městu pomstí za sebe i za dívku (dohnali ji k tomu, co udělala), a sice začne silněji hrát na svou píšťalu, všichni obyvatelé očarováni tím zvukem jdou k propasti a skáčou do ní. Zůstává, a tedy přežije jen starý blázen (vše mu dochází později, i zvuk píšťaly) a nemluvně – tj. ti, co nemají rozum.