Generace 90. let 19. století v české literatuře - Česká moderna a buřiči
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
2 další představitelé naturalismu mimo Českou modernu:
Karel Matěj Čapek Chod (1860-1927)
Hlavní představitel českého naturalismu, využil zkušenosti a poznatky ze své novinářské práce (jméno Chod – odkaz na původ, ale také pro odlišení od Karla Čapka, i když o 30 let mladšího), těžiště tvorby Čapka – Choda je totiž až ve 20. století;
- soucitný i chápavý vztah k lidem, tím přesáhl francouzský ryzí naturalismus
Kašpar Lén mstitel – naturalistická studie o vzniku zločinu v duši mistra Léna, který se mstí svůdci své milé; sleduje, jak se vyvíjí a zraje myšlenka na pomstu, vrcholí promyšlenou vraždou; tragický příběh vraha.
Ignát Herrmann
Píše prózy z pražského prostředí
Česká dekadence - skupina kolem časopisu Moderní revue (1895-1925)
- mimo Českou modernu, nehlásí se k ní, jejich individualismus vyhrocený do krajnosti
Jiří Karásek ze Lvovic čít 2 s.167 - vůdčí osobnost, básník + Arnošt Procházka - kritik,
oba jsou zakladateli časopisu Moderní revue – v něm texty symbolistů, novoromantiků, dekadentů; vždy umělecky kvalitní, přínosné.
Karel Hlaváček (1874-1898)
- nejvýznamnější básník české dekadence, symbolista, vynikající výtvarník, lyrika přesně v dekadentním duchu (viz obecně u dekadence)
Pozdě k ránu čít 2 s.166 - vytváří snovou krajinu mezi dnem a nocí - nezřetelnou, zamlženou, obraz se rozplývá; navozuje (sugeruje) nevšední, výjimečnou, delikátní, vzácnou náladu -tesknou, melancholickou, tajemnou; dokonalá zvuková stránka – nebývalá hudebnost, záměrně potemnělý, táhlý tón, až monotónní; výrazná funkce rýmu, umí využít zvukových kvalit hlásek; např básně Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji, Hrál kdosi na hoboj
Mstivá kantiléna – vzdorné, vzpurné tóny; symbol jedince ponechaného na pospas bídě nalezl v historii v postavách gézů (gézové - nejchudší vrstvy) v nizozemské revoluci
Protispolečenští (anarchističtí) buřiči - mladší generace 90. let (přelom století)
- nejde o literární skupinu, pouze o generaci s negativistickým životním postojem – bývají tak označováni autoři, které dočasně spojila negace (odmítání) soudobé společnosti
- mnozí vedli bohémský, tulácký život, inklinovali k anarchismu (odmítání jakéhokoli řádu, autority, moci; má rysy antimilitaristické, antiměšťácké, antiklerikální; požadují naprostou svobodu jedince)
- centrem anarchistické skupiny byl časopis S.K. Neumanna Nový kult (1897-1905) a jeho „olšanská vila“ (bouřlivá setkání, večírky)
- umělecky částečně navazují na Českou modernu a dekadenci (asi ne záměrně, ale najdeme některé společné rysy); v něčem se však liší:
- jejich jazyk je jasnější, přirozenější, hovorovější (tj. ne symbolistická mnohoznačnost), odmítají umění pro umění, odmítají dekadentní nálady – překonali je, jsou aktivní, akceschopní; uznávají, že moderní civilizace má i své klady; přiklánějí se k životu, k vitalitě – „básníci života a vzdoru“