Generace 90. let 19. století v české literatuře - Česká moderna a buřiči

Drama:

Zmoudření dona Quijota čít 3 s.10 – tragédie, symbolismus; Quijote poblázněný četbou středověkých rytířských románů, touží po ušlechtilosti, kráse a odchází se sedlákem S. Panzou za svým snem – konat velké činy pro svůj ideál – Dulcineu (dulsineu). Farář a magistr ho chtějí zachránit – nejprve mu spálí jeho knihy, pak v převlečení ho porazí v boji. Q. se musí na rok vzdát svého potulného rytířství, také mu přivedou skutečnou Dulcineu – obstárlou, nevzdělanou venkovanku. Q. konečně pochopí svůj omyl, přesto nabízí Dulcinei ruku, ale umírá. Jeho zmoudření = ztráta iluzí, vystřízlivění – znamená i ztrátu smyslu života, proto umírá, to jej zabíjí. Šlo tedy o tragický střet romantických iluzí s životní všedností a přízemností, skončil tragicky.

Karel Toman (1877-1946)

- jeho poezie má ze všech buřičů nejosobnější ráz – vychází z hlubokého, silného osobního prožitku, dlouho dozrává, má odpor k improvizaci;

- zpočátku nespoutaný, tulácký život, cestoval po celé Evropě, např. sbírky Pohádky krve, Torzo života čít 3 s. 26 – lyrika buřičská i milostná, pocity tuláků i milostné zážitky

- později našel životní jistotu v rodné zemi, např. sbírky:

Sluneční hodiny čít 3 s.27 - již se zklidňuje, touží po vyrovnanosti a jistotě

Měsíce čít 3 s.28 – 12 básní – obrazy přírodního dění během roku spojuje vždy s nějakou hodnotou národní a morální, např. Září – svatováclavský chorál

Stoletý kalendář čít 3 s.28 - motivy domova i tuláctví, představa věčného koloběhu života

František Gellner (1881-1914)

- básník, prozaik, žurnalista (fejetony), kreslíř (ilustrátor, karikaturista)

- výstřední bohém, kontakt s anarchistickým hnutím; cesty do Evropy; v 1. světové válce na frontě, brzy prohlášen za nezvěstného

- Jeho styl můžeme označit jako antiliterární, budí dojem syrového záznamu, bez umělých literárních prvků (těm by se musel přizpůsobit); vyjadřuje se věcně, otevřeně, přímo (neobrazně); hovorově, přirozeně, drsné výrazy z ulice, vulgarismy.

- Básně vychází z bezprostředních zážitků, mají podobu osobní zpovědi, upřímné vyznání ztroskotance, který utápí své hoře v alkoholu a prodejné lásce (často scenérie hospod, noční ulice apod.). Navenek, zdánlivě je jeho postoj cynický, ironický, výsměšný, předvádí svou zhýralost, provokuje, rouhá se, ale za tím vším tušíme (cítíme), že se patrně skrývá citová vyprahlost, nenaplněná touha po silném citu, osamělost, bolest, zklamání, ale i hořkost, vztek, obavy, tápání (nemůže najít východisko) a možná i pokora, něha (jeho v podstatě citlivé duše). Stručně lze říci cynismem zastírá cit.

- I ke svému způsobu života (bohémskému) se stavěl skepticky, věděl, že to není východisko, ale považoval to za lepší než se přizpůsobit „spořádané“ společnosti. Avšak když dostal místo v brněnských Literárních novinách, zanechal bohémství a začal se věnovat intenzivní tvorbě – satiry, povídky, kresby, fejetony