Husité, renesance, baroko v českých zemích - maturita

►Změna – česká literatura = literatura psaná česky, určena Čechům.

V literatuře převládá prostá forma, srozumitelnost. Vrcholí proces: – počešťování (čeština i v oblasti teologické a správní)

– demokratizace (literatura pro lid)

– laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)

P ř e d c h ů d c i H u s o v i

Většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na náboženském principu.

Konrád Waldhauser – proslulý vídeňský kazatel německého patriciátu a univerzitních studentů, byl pozván Karlem IV.

Jan Milíč z Kroměříže – ohnivý český kazatel, nejradikálnější, zřekl se bohatství, žil v chudobě. Kázání ještě působivější než Waldhauserova, protože kázal česky. Kázal až 3 – 5x denně. Obžalován u papeže, ale obhájil se. Šly za ním davy, měl největší vliv na chudinu. Centrum kazatelství – Betlémská kaple.

Vojtěch Raňkův – pokračovatel Milíčův.

Matěj z Janova – ještě přísnější než jeho předchůdci, ke konci života přinucen odvolat své názory, které však brzy ožili v ideách husitství. Latinské spisy.

Tomáš ze Štítného – laik (bez teologického vzdělání), zchudlý šlechtic, zeman. Byl to 1. český křesťanský filozof → zakladatel české filozofické prózy. O náboženských otázkách píše česky (= pro lid), vliv Milíčův. Pohnutkou k sepsání spisů byla jednak péče o výchovu dětí (měl jich pět, dvě přežily), ale také nutnost napsat, k čemu se dopracoval dlouhým myšlením. Jeho spisy nejsou určeny jen lide studovaným, ale také lidem prostým, jsou psány jednoduchým slohem, bez učených úvah, s přirovnáními… Je autorem sborníků traktátů:

– Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – o dokonalém životě.

– Řeči besední – o základech věrouky. Je v nich zachycena tehdejší živá řeč, nejenom ta knižní, s hojnými příslovími a průpověďmi.

– Řeči sváteční a nedělní – výklad části evangelia. Účelem je, aby každý i bez kazatele mohl vést své děti a čeleď k mravní očistě a nápravě života.

Zásluhy Štítného o českou literaturu jsou veliké a jeho činnost má význam nejen pro písemnictví domácí, nýbrž i evropské.

Usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb. Význam – 1. klasik české naučné prózy

– zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu

– věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk

L i t e r a t u r a o b d o b í p ř í p r a v h u s i t s k é h o h n u t í

Mistr Jan Hus (asi 1370 – 1415) – narozen v Husinci u Prachatic, pocházel z chudé rodiny. Studoval na pražské univerzitě → univerzitní mistr (1396), roku 1400 vysvěcen na kněze, poté rektor univerzity. V jeho osobě se spojuje učenecké i lidové křídlo proticírkevní opozice (teorie i praxe). Kázal v Betlémské kapli. Používal spíše prostá a oduševnělá slova spolu s logikou než bombastické fráze, v jakých si libovala tehdejší doba. Velmi uznávaný, počet posluchačů stále rostl. Jeho kázání byla hojně rozšiřována mezi lidmi opisem. Ovlivnil Václava IV. → Dekret kutnohorský, omezující vliv cizinců na pražské univerzitě. Stává se prvním rektorem. Spory s církví: