Husité, renesance, baroko v českých zemích - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Jan Želivský – kazatel a mluvčí pražské chudiny.
Husovi pokračovatelé – Petr z Mladonovic – psal Husův životopis.
– Jeroným Pražský – rok po Husově umučení byl v Kostnici rovněž upálen, velmi dobrý řečník.
– Jakoubek ze Stříbra – představitel učeného křídla husitství. Píseň Osvoleňje konstantské – reakce na Husovo upálení.
L i t e r a t u r a v d o b ě h u s i t s k ý c h b o j ů
1419 – 1434.
Rozvoj lidového zpěvu – husitské chorály (= jednoduché sborové zpěvy) – v Jistebnickém kancionálu (zpěvníku), zvláště – Ktož jsú Boží bojovníci – nejen píseň náboženská, ale i vojenská, bojová. Cílem bylo povznést sebevědomí, dodat
odvahu, statečnost, požadovat kázeň, sjednotit k boji. Prosté výrazové prostředky, působivý nápěv.
Ktož jsú Boží bojovníci
a zákona jeho,
prostež od Boha pomoci
a úfajte v ňeho,
že konečně vždycky
s ním svítězíte […]
– Povstaň, povstaň, veliké město pražské – píseň Prahy s výzvou k boji proti Zikmundovi.
Žižkův vojenský řád – zápis východočeského bratrstva, kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými povinnostmi pro všechny a s tvrdými trest. Má několik částí, v té první jsou rozvedeny Čtyři artikuly pražské, v dalších částech jsou shrnuty zkušenosti z husitských bojů.
Václav, Havel, Tábor – jedná se o spor ve vyhořelém kostele, husité jsou obviňováni z rabování. Napsáno nejspíš katolíkem, jelikož vítězem tohoto sporu je Václav.
Píseň o Viklefici – hrubá pomluva husitských žen.
Vavřinec z Březové – Píseň o vítězství u Domažlic – historická báseň, dokument.
– Husitská kronika – próza, latinsky.
– Budyšínský rukopis – z roku 1420, tři veršované polemické skladby proti Zikmundovi a to:
– Žaloba Koruny české, Porok (= výtka) Koruny české – útočí na české panstvo, které obhajuje Zikmunda, jež se chtěl dostat na trůn.
– Hádání Prahy s Kutnou Horou – alegorie, střetnutí přívrženců husitství s nepřáteli. Autor sympatizuje s Prahou.
Polemika = spor, vzájemné vyvracení názorů protivníků.
L i t e r a t u r a d o b y p o l i p a n s k é
Po porážce husitů u Lipan v roce 1434 až do roku 1460, popředí literární polemika:
Petr Chelčický (1390 – 1460) – zeman, samouk, kritik společnosti. Obhajoval pasivitu (neodporovat zlu násilím), pokoru, chudobu, odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu.
– traktát O trojím lidu – odsuzuje středověké dělení společnosti na tři stavy (kněžský, rytířský a robotný).
– traktát Sieť viery pravé – ostrá kritika církve, hromadění majetku, touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve.
– Postila – kázání s úvahami.
Pro radikalitu svých názorů, které stranily prostému lidu, bývá Petr Chelčický občas označován za prvního anarchistického myslitele. Jeho názory převzal Tolstoj. Kritizoval společnost, církev, s husity se dostal do sporu (trojí lid není od Boha, ale výmyslem lidí, každý je před Bohem roven). Neuznával papeže a panovníka. Na základě myšlenek Chelčického vznikla v roce 1457 jednota bratrská, jež byla kritizována katolíky i husity. Byla zrušena roku 1620, její přívrženci museli opustit zemi, obnovena až 1873, existuje dodnes – českobratrská církev.