Starověké literatury - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
01. – Starověké literatury (počátky písma, Mezopotámie, Egypt, Indie, Čína, Židé, Řecko, Řím)
3 000 let př. n. l. – 476 n. l.
O vzniku literatury jako takové můžeme mluvit ve chvíli kdy vzniklo písmo. Písma ve starověkých literaturách:
Mezopotámie – klínové písmo na hliněné tabulky, Egypt – hieroglyfické písmo na papyrech. Přibližně 700 znaků, střídají se zvukové a významové znaky. Dělí se na hieratické (posvátné) a démotické (pro lidi), hebrejská kultura – psaní zleva doprava si uchovali dodnes, Indie – písmo sanskrt, Persie – klínopis, Čína – znakové písmo na hedvábí. 1.stol.n.l – papír, Chetická říše – znalost hieroglyfického písma, Féničané (pobřeží slonoviny) -první abeceda 22 znaků. Převzali ji Řekové, Řecko – Mínojské období – lineární písmo A, Řecko – Mykénské období – lineární písmo B, Římané – písmo přejali od Etrusků. Potom vytvořili latinskou abecedu. 26 liter. Starověké písemnictví vznikalo i v Japonsku, Africe, Americe (mayská literatura, obrázkové písmo).
M e z o p o t á m i e
Cca 3 500 let před naším letopočtem vzniká v Mezopotámii klínové písmo – Epos o Gilgamešovi – jedná se o nejstarší literární památku na světě. Příběh o tragickém osudu. První skladby o sumerském králi Gilgamešovi se šířily ústně, asi 2 000 l. př. n. k. byly zapsány klínovým písmem, konečná podoba – 12 tabulek, uloženy v Ninive.
Epos = epický žánr, rozsáhlá veršovaná skladba, která má obsáhlý, pomalý děj. Objevují se tu tzv. epické šíře (rozsáhlé epizody), většinou líčí hrdinské činy, války, bohatýrské činy, je tu mnoho postav a událostí.
E g y p t
Vznik hieroglyfického písma (asi 700 znaků) – střídání znaků pro zvuky a pro význam – hieratické (posvátné) a démotické (lidové).
Povídka o Sinuhetovi – krátká autobiografická povídka, autorem Sinuhet, vysoký dvorský úředník, který je nucen strávit část života ve vyhnanství.
Achnatonův hymnus na slunce
Hymnus = chvalozpěv, píseň vznikající na oslavu bohů, hrdinů. Nejčastěji v literatuře egyptské, indické a starořecké.
I n d i e
2 000 př. n. l., základem staroindického písemnictví byly védy – posvátné knihy hinduismu, obsahovaly hymny, oslavování přírody, zosobnění přírodních sil.
Eposy – Rámájana – hrdinský národní epos o princi Rámovi, který byl nucen žít se svou manželkou ve vyhnanství. Sousta bájných dobrodružství, boje s tajemnými silami, indičtí bohové a démoni, exotická příroda.
– Mahábhárata – hrdinský národní epos o soupeření dvou rodin. 200 000 veršů. Líčeny různé bitvy intriky, tragická láska, názory na politiku, filozofii, mravní učení. Zpěv vznešeného – část eposu, která je poučením o mravnosti, nábožensko-filozofická báseň, která je jádrem hinduismu.
Kámasútra – kniha o rozkoši, vážné uvedení do milostného života.