Starověké literatury - maturita

► Helénistické období – řecká kultura se rozšiřuje do zemí, dobytých Alexandrem Velikým. Řecká města a obce ztrácejí svůj politický a hospodářský význam. Střediskem se stává Alexandrie. Objevují se témata rodinného života, odklon od politických témat.

– drama – nová komedie – odklon od politických témat, zobrazení všedního života. Menandros – ustálené typy postav, rozvoj dialogu.

– poezie – Theokritos – pastýřské idyly. Idyly – básně, odehrávající se většinou v přírodě, bezstarostný, klidný obrázek.

– próza – naukový ráz, matematika – Eukleidés, Archimédés.

▬ Ř Í M ▬

3. stol. n. l. – 476 n. l.

Křesťanství (počátek 4. stol.), latina – základ pro románské jazyky, od Etrusků přejali latinku. Jde o nejslavnější starověkou civilizaci. Římská kultura přebírala hodnoty, které vytvořili Řekové. Literatura není tak bohatá jako ta řecká, prostřednictvím Říma se řecká kultura dostala do Evropy. Na konci starověku byla latina světovým jazykem, stala se jazykem církve (až do 19. stol.). Římská literatura začíná překlady textů z řečtiny…

1. Staré období (3. – 2. stol. př. n. l.)

2. Klasické / zlaté období (1. stol. př. n. l.)

3. Postklasické období (0. – 5. stol. n. l.)

► Staré období – překlady a nápisy na budovách a hrobech…

– drama – Titus Maccius Plautus (254 – 184 př. n. l.) – navazuje na Menandrovu komedii, klade důraz na komické výstupy doprovázené zpěvem – první opereta. Oblíbené postavy – nevěstky, zamilovaní mladíci, dívky, které upadly do otroctví, otroci, kuplíři, lakomci. Pseudolus (Lišák Pseudolus) – o prohnaném otrokovi, Chlubný voják – mazaný otrok jej napálí, Komedie o hrnci – o lakomci, nechal se jí inspirovat Moliére.

► Klasické období – Marcus Tullius Cicero (106 – 43 př. n. l.) – řečnická próza, filozof. „Jaká je to doba, jaké mravy!“ Nejvýznamnější latinský prozaik květnatého slohu. Často napodobován (převážně v evropském humanismu). Ciceronská latina – klasická, vytříbení, kvalitní styl a sloh. Vybíral pro Římany vhodné překlady z řečtiny. O řečníku.

– Titus Livius (59 př. n. l. – 17. n. l.) – historická próza, oslavuje Řím, zpracoval celé římské dějiny v díle Dějiny od založení města – idealizace, národní epos v próze.

– Gaius Iulius Caesar (100 – 44 př. n. l.) – Zápisky o válce galské – válečné paměti římského vojevůdce, politicky zaměřené, napsáno v er formě, tažení proti Galii, vítězství Římanů, potlačení povstání galských kmenů, vytříbený, ale strohý a věcný styl (opak květnatého slohu Cicerona).

– poezie – Gaius Valerius Catullus (84 – 54 př. n. l.) – největší římský lyrik. Sbírka Básně – oslava jeho milenky Lesbie (Písně pro Lesbii) – „Nenávidím a miluji. Možná se ptáš, proč tak činím? Nevím. Ale cítím, že tomu tak je, a mučím se.“ V dalších básních se staví proti společnosti, pohrdá autoritami, objevuje se výsměch.