Starověké literatury - maturita

– Antigona – tragédie o tom, jak se synové krále Oidipa dostanou do sporu o trůn, Polyneikes opustí vlast a přivede cizí vojsko, ale v boji oba bratři (Polyneikes a Eteokles) padnou. Nový vládce Kreón zakáže Polyneika pohřbít, přes tento zákaz Antigona (sestra Polyneika) symbolicky posype bratrovo tělo hlínou, aby splnila tradiční nepsaný zákon. Je odsouzena k smrti zazděním zaživa. Krejón chce odvolat svůj příkaz, ale je pozdě – Antigona se oběsila. Její snoubenec, syn Kreonta, spáchá sebevraždu a manželka Kreonta se probodne nad tělem syna. Kreón je tak potrestán za svou neústupnost, s jakou prosadil svou vůli proti vůli občanů.

– Eurípidés (480 – 406 př. n. l.) – napsal 92 her, dochovalo se 18 tragédií a 1 satira. Zavádí deus ex machina (bůh ze stroje) – objevení se boha ve vypjaté situaci, je spuštěn pomocí stroje. Nejmladší z hvězdné trojice dramatiků. Jeho hrdinové jsou polidštění, odkrývá jejich duševní život (emoce, vášně) – 1. pokusy o psychologické drama. Nazýván filozofem na scéně.

– Elektra – Orestes neměl právo zabít svou matku.

– Médeia – barbarka, kouzelnice, z mytologie. O plavcích Argonautech, kteří hledají zlaté rouno, jsou vedeni Iásónem. Médeia se do něj zamiluje, pomáhá mu záskat zlaté rouno, spáchá kvůli tomu bratrovraždu, zradí i otce, svou vlast. Má s Iásónem dva syny, ani po 10 letech se však nedočká svatby. Iásón se rozhodne, že se ožení s dcerou korintského krále. Médeia, šílená hněvem, zavraždí milenku, jejího otce a své syny. Tato tragédie je odvážným zpracováním mýtu, monolog Médey o svízelném postavení ženy byl použit v boji o emancipaci žen…

– komedie (komodia = šaškovský zpěv, zpěv veselého průvodu) – vzniká o půl století později než tragédie, oslavy boha Dionýse. Nedosáhla takového věhlasu jako tragédie. Stará attická komedie byla často zpolitizovaná, vysmívala se vadám, charakteru. Jejím představitelem je Aristofanés – Mír, Jezdci – úplatní Athéňané, Lysistrata – dívčí válka.

– próza – historická – Hérodotos – otec historie, Historie – popis řecko-perských válek, nehodnověrné.

– Thúkydidés – zakladatel historie jako vědy, Dějiny peloponéské války.

– řečnická – Démosthenés – psal tzv. filipiky – útočné řeči proti Filipu Makedonskému, později

vžitý název pro útočné řeči.

– filozofický dialog – Sókratés (469 – 399 př. n. l.) – sokratovská otázka.

– Platón (427 – 347 př. n. l.) – žák Sókrata, patří i idealistické filozofii – myšlenky idey jsou hlavní, materiální svět a svět idejí. Faidros – spis o kráse, Symposion – spis o lásce, Ústava – politický spis, představuje myšlenku ideálního státu, vládnou filozofové.

– Aristotelés (384 – 322 př. n. l.) – největší, nejuniverzálnější filozof starověku, vychovatel Alexandra Makedonského. Poetika – umění básnické, Rétorika – umění řečnické.