Starověké literatury - maturita

– Publius Vergilius Maro (70 – 19 př. n. l.) – velký římský básník, řada básní, zpočátku epicko-lyrické – pastýřské idyly. Zpěvy rolnické (Georgica) – idyla venkovského života, rady, jak hospodařit, Zpěvy pastýřské (Bucolica). Aeneis – národní epos, zpracování historie vládnoucího rodu Augustů, umělý epos – autor má textu vzdělanecký odstup, text velice promyšlený. Hlavní hrdina Aeneis (vybájený) byl praotcem vládnoucího rodu (císaře Augusta), prchá z hořící Tróje, po mnoha letech bloudění se dostane do Latia v Itálii, kde po bojích s místními vládci získává moc nad územím, položí základ pozdější moci Říma. Oslavování bájných počátků, mýtický zakladatel má ideální vlastnosti. Napodobení Homéra – motiv bloudění a války – Ilias a Odyssea. Tento umělý epos se stal vzorem pro středověké národní eposy.

– Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 17 n. l.) – jeden z nejnadanějších světových básníků. Znelíbil se Augustovi, neboť si psal podle svého. Proslulá sbírka Umění milovat (Ars amatoria) – ve třech knihách radí mužům a ženám, jak přistupovat k lásce, jak si ji udržet a získat. Formálně dokonalé, duchaplné dílo – v rozporu se snahou císaře obnovit rodinou morálku v Římě. Pro báseň a omyl byl Naso deportován do Rumunska (Constanţa), vyhnanství, stýskalo se mu po rodině, vlasti, přátelích → Žalozpěvy – básně, ve kterých vzpomíná na vlast apod. Tato sbírka ustálila podobu žánru elegie – básně rozmanitého obsahu. Proměny (Metamorphoses) – největší dílo, přebásnění 250 řeckých a římských básní, bájí. Vybíral si takové báje, ve kterých se objevuje motiv proměny. Začínají vznikem světa, končí proměnou G. I. Caesara ve hvězdu. Dokládání pomíjivosti a proměnlivosti světa. Nymfa Dafné se proměnila ve vavřín, pyšná Niobé v plačící kámen, Pygmalion stvoří dívčí sochu, který ožije, Ikaros je jako pták…

– Quintus Horatius Flaccus (65 – 8 př. n. l.) – přítel Vergilia, oblíbený u dvora, psal satirické, vlastenecké, přírodní básně (formálně dokonalé). Sbírka Ódy – uměřené, klidné básně, působící harmonicky, vzor klasické dokonalosti, kalokagathia – harmonie těla a duše, krédo vyznávané starými Řeky (→ vznik olympijských her). Óda (odé = píseň) – píseň, doprovázená na hudební nástroj, v Řecku a Římě oslavná píseň, slavnostní charakter, oslavuje něco vznešeného…

– Titus Lucretius Carus (97 – 55 př. n. l.) – naučné básně, básně o přírodě.

► Postklasické období – drama – Lucius Annaeus Seneca (4 př. n. l. – 65 n. l.) – filozof, politik, dramatik, vychovatel císaře Nerona. Ve svých tragédiích čerpá náměty z řecké mytologie, objevuje se nový typ – postava tyrana. Na příkaz Nerona spáchal sebevraždu (účastnil se spiknutí).