Starověké literatury - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
P e r s i e
Cca 7. století př. n. l., území Íránu.
Avesta – sbírka náboženských textů – modlitby, mýty apod., právnické texty, básně, lyrické písně. Autorem Zaratusthra – kočovný kazatel, zakladatel staroperského náboženství.
Č í n a
Taoismus (splynutí s přírodou), konfuciánství (mezilidské vztahy), buddhismus…
Kniha písní – velká sbírka čínské poezie, podle tradice ji sestavil Konfucius, básně od milostných po sociálně-kritické verše…
Konfucius – Hovory.
C h e t i t s k á ř í š e
Turecko, znali rovněž hieroglyfické písmo.
F é n i c i e
Sýrie, Libanon. Vytvořili jednu z prvních abeced – 22 znaků, tuto abecedu převzali Řekové a prostřednictvím Etrusků Římané – ti vytvořili latinskou abecedu, dodnes používaná – 26 liter.
H e b r e j s k á l i t e r a t u r a
Hebrejci – lid, vedená Abrahámem – odešel se svým kmenem z města Uru (Mezopotámie) do Kanenské země (Palestina) – neslavnější král Šalamoun – po jeho smrti rozdělení země na Severní izraelské a Jižní judské království.
Bible – řecky biblia = knihy, nejdůležitější starověká literární památka, původně psaná hebrejsky a aramejsky – Starý zákon. První útržky textů vznikaly v 1. tisíciletí př. n. l. Soubor svatých knih, podle tradice inspirovaných Bohem, soubor knih historických, liturgických textů (texty používané při bohoslužbě), právnických, literárních. Plná podobenství, metafor, alegorií. Nejrozšířenější kniha na světě, přeložena do 1 800 jazyků a dialektů. První překlad do řečtiny – během 70 dnů → septuaginta, ve 3. stol. př. n. l., překlad do latiny = vulgata, do staroslověnštiny (Konstantin a Metoděj) není překlad dochovaný. Nový zákon přeložil do češtiny Jan Blahoslav (součástí Biblé kralické – 1579). Ekumenický překlad – udělený v roce 1979 – mezicírkevní překlad – shodly se na něm církve, které zde existují. Bible je zdrojem inspirace pro světové umění, zvláště v literatuře – Starý zákon → legendy, eposy, biblická dramata ve starověku, 19. století – romantismus, 19./20. století – symbolismus, O. Březina, K. Hlaváček, autoři katolické orientace – J. Deml.
– dělí na dvě části – Starý zákon (křesťanské pojmenování), uznáván křesťany i Židy – ti jej nazývají Pentateuch (je tvořen pěti knihami Mojžíšovými) nebo tóra. Druhou částí je Nový zákon, který je uznáván už pouze křesťany. Postupně se Bible měnila, až se ustálila do dnešní podoby která je uznávaná jak katolíky tak evangelíky.
– Starý zákon – pět knih Mojžíšových. Genesis (počátek, vznik) – vznik světa a prvních lidí (stvoření, ráj, pokušení, potopa a příběh Noeho, babylónská věž, počátky Izraele, příběhy Abrahama, Izáka, Jákoba a Josefa). Exodus (odchod) – vypráví jak Izraelité, vedeni Mojžíšem opustili Egypt, kde žili v otroctví. Mojžíšovo narození a jeho vyvolení, egyptské rány, přechod Izraelitů přes moře, které přešli řízením Boha suchou nohou, čtyřicetileté putování pouští. Hlavním tématem je uzavření smlouvy mezi člověkem (Mojžíšem) a Bohem tzv.: Desatero – deset přikázání. Text vytesaný do dvou tabulek které dal Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj. Levicitus – obsahuje rituální a kultické předpisy pro kněze (obětní a očistní řády). Z této knihy pochází věta: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samotného“. Numeri – historické informace, zvyky Izraelitů. Deuteronomium – Mojžíšovy proslovy které vysvětlují smysl Exodu. Kniha končí požehnání dvanácti kamenům a Mojžíšovou smrtí. Starý zákon obsahuje ještě knihy historické, knihy básnické a mudroslovné (žalmy, přísloví, píseň písní) a knihy prorocké (Jeremiáš, Ezechiel, Jonáš, Abakus, Zacharjáš...)